Nový článek na blogu:

Jdu na Singularity University Czech Summit!

A těším se. Přijedou kapacity z celého světa a dva dny budeme mluvit o budoucnosti, exponenciálních technologiích, umělé inteligenci, autonomních vozech, biotechnologii.

Je to dvoudenní akce v Praze od americké Singularity Universtity, kterou založili pánové Peter Diamandis a Rail Kurzweil, které rád sleduju:

Jdu, protože mě to baví. A vnímám jako dar, že můžu být u toho. A těším se na setkání s lidmi, které znám a poznání těch, které neznám.

Info na https://www.singularityuczechsummit.com

Konference je 5-6 března 2018, budu vás informovat o dojmech zde na blogu.

Nový článek na blogu:

Nemám rád úspěch, štěstí a efektivitu

Přesněji řečeno, nemám rád tyto 3 slova:

  • úspěch
  • štěstí
  • efektivita

Protože jsou vágní.

O jiném člověku dokážeme říct, že je úspěšný. O sobě samém si člověk ale asi neřekne: “Jo, teď jsem úspěšný”. Když si tedy člověk dá za cíl být úspěšný, nikdy toho nedosáhne. Hranice mezi být nebo nebýt úspěšný není pevně daná. A tak vždycky vidíme, že je někdo úspěšnější. Že my sami můžeme být ještě úspěšnější. Takže máme neustále pocit, že nejsme dostatečně úspěšní. Lepší místo vágního “úspěch” je lepší si konkrétněji definovat, jak chceme, aby náš život vypadal.

Velmi podobné je to se štěstím.

A efektivita? Opět to samé. Jsem já, moje firma, nebo proces dostatečně efektivní? Nikdy ne dost. Navíc v češtině zvyšuje vágnost to, že slovo “efektivní” může mít dva významy v angličtině odlišené jako “efficient” – fungující s minimálními zdroji, bez plýtvání a “effective” – splňujícího požadovaný účel. Což jsou dvě velmi odlišné věci.

Máte vy sami podobná vágní slova, která nemáte rádi?

Nový článek na blogu:

Boží odpovědi na absurdní otázky

Rád bych se s vámi podělil o jednu super věc, kterou jsem se teď zrovna vyzkoušel. Dnes jsem se zamýšlel nad tím, kam chci do budoucna směřovat své podnikání. Vy, kdo jste rozvoj podnikání nebo podobně otevřený projekt plánovali, toto možná znáte: Sednout si nad prázdným papírem s tím, že se zkusíte nad tím zamyslet a dát si nějaké nápady, ne vždy funguje. Většinou člověk skončí na pár věcech, které už zná. A nikam se neposune.

Teď jsem slyšel o jedné metodě. Sepíšete si všechny prvky dané výzvy, kterou chcete řešit. U podnikání to jsou například produkty, prodejní kanály, zákazníci, pracovní nástroje, značka, ceny atd. Pak si zkusíte položit hypotetickou otázku, co byste dělali, kdybyste jeden z těchto prvků neměli nebo nemohli použít. Já jsem si konkrétně položil tyto otázky:

Co bych ve svém podnikání dělal, kdybych…

  • … nemohl z nějakého důvodu školit nebo konzultovat.
  • … musel najmout člověka na plný úvazek.
  • … nemohl pracovat v ČR, ale musel jenom v zahraničí.
  • … musel utratit 100 000 Kč za své vzdělání a rozvoj.
  • … nepotřeboval pracovat pro peníze.
  • … dostal od doktorů zakázáno být vystaven jakémukoli stresu.

Pro každou tuto otázku jsem si pak udělal myšlenkovou mapu a rozpracoval co nejvíce variant, jak bych tuto hypotetickou situaci řešil.

Dopadlo to fakt skvěle, toto otočení perspektivy mi pomohlo najít možnosti, které mě normálně za x měsíců uvažování vůbec nenapadly.

Myslím, že to jde stejně dobře použít na budování kariéry, psaní knížky, osobní projekt. A tak.

Například dlouho přemýšlím o tom, že bych si k sobě vybudoval tým. Ale pořád tak nějak nevím, jak bych to nastavil, co by ten člověk/ti lidé dělali. Hypotetická (a samozřejmě absurdní) situace, že jsem donucen někoho zaměstnat a ten teď sedí v mé kanceláři a já s tím nemůžu nic dělat, mě vedla k tomu, že mě napadly fakt super věci, jak toho člověka využít a jak to vlastně celé zorganizovat. Toto je jeden z mnoha nápadů, který z tohoto cvičení vypadl. Všechny najednou realizovat nemůžu, takže teď musím přijít na to, jak vybrat ty s nejlepším poměrem cena/výkon.

Nevymyslel jsem to 🙂

Tohle jsem si přečetl v knížce Inside the box, kterou mi doporučil Honza Gemrich z Foccus Design. V knize e ten postup rozepsán ještě podrobněji. Teda v její první kapitole, dál jsem zatím nedošel. Takže očekávání na zbylé čtení je vysoký!

Máte nějaké své techniky, myšlenkové postupy, které využíváte k novým nápadům? Napište do komentářů! Díky!

P.S. Víte, že z webu Bookdepository.com si můžete objednávat do ČR anglické knížky s poštovným zdarma? Využívám to poměrně hojně a zjistil jsem, že to hodně lidí neví. Kredit za toto doporučení před asi 8 lety jde Lence Liebichové. Díky!

Nový článek na blogu:

Nedal jsem si žádná předsevzetí. Ani cíle. Protože chci mít lepší rok 2018.

Mám problém, o kterém vám chci říct. Dělám si konstantně svůj život horší. Sám, tím, jak o něm přemýšlím a jak si sám svůj život plánuju. Dostávám se do pasti sebepřetěžování, výčitek a přetížení. Proč?

Rostu, ale ničím sám sebe

Miluju a hrozně mě baví dělat věci lepší. Možná proto školím lidi ve firmách a pracuju na inovačních a zlepšovacích projektech. Je to věc, která mě neskutečně baví. A proto se snažím zlepšovat i sebe, zvládnout více, posouvat se, maximalizovat svůj život jak v pracovním, tak osobním životě.

Má to ale druhou stranu mince. Ač mě růst a zlepšování světa kolem i sebe samotného baví a žene kupředu, dost často mě to ničí. Můj zlozvyk je to, že toho na sebe kladu hodně. Častokrát si na den nebo týden naplánuju tolik úkolů, že stihnu sotva polovinu a pak mě trápí výčitky nad jejich nesplnění. Slibuju také svému okolí hodně věcí a pak se sdírám do vyčerpání, abych to všechno stihl.  Často se hrabu ve svých nedokonalostech, v čem se chci zlepšit a čtení si o úspěšných lidech ve mně vyvolává klasické FOMO.

Předsevzetí? Na nic!

Chápu, že každý fungujeme jinak a možná si trochu u mého vyznání výše klepete na čelo.  Pokud jste na tom ale jako já,  pak je to článek pro vás. A cíle a předsevzetí nám nepomůžou.

Cíle mají jeden problém: Posilují v nás představu nedokonalosti, nesplnění. Hezky o tom píše Mark Manson ve svém blogovém příspěvku The Subtle art of Not Giving a Fuck (a stejnojmenné knize).

Cíle mají druhý problém: Jakmile jich dosáhneme, chvilku se zaradujeme, ale co uděláme pak? Okamžitě si nastavíme vyšší, těžší. A kolečko představy o nedokonalosti je zpět.

Hezky o tom mluví také Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace o vnitřní motivaci cestou. Ukazuje rozdíl mezi “Joy” a “Flow:”

  • Joy je radost, kterou získáte, když dosáhnete nějakého cíle, například si něco koupíte, získáte novou práci, dosáhnete cíle v tržbách. Je ale krátkodobá a pochvíli si a ní díky hédonické adaptaci zvyknete a dopamin vyprchá. A chcete více.
  • Flow je stav, ve kterém zapojujeme svoje činnosti a dovednosti a představuje pro nás výzvu. Výhoda je, že když se věnujeme těmto činnostem, je příliv dopaminu trvalý.

Opravdové a trvalé štěstí a radost v životě tedy nepřináší splňování cílů, ale trávení co nejvíce času v životě ve stavu flow (který ve své knize jako první popsal psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi).  A to ať už v práci nebo po ní.

Petr Ludwig právě z toho důvodu píše, že mnohem lepší než motivace cíli je motivace svou osobní vizí, poznání toho, co vám flow přináší a pak vybírání si takových aktivit, ve kterých dosahujete. Místo cílů doporučuje spíše přemýšlet o  o „milnících“, které vám ukazují, jestli jdete správnou cestou nebo ne.

Hodně hezky to na svém článku popisuje i Jason Fried, zakladatel firmy Basecamp, kterého obdivuju, jakým způsobem tuto firmu vede – bez zbytečného stresu, přetěžování, vyrušování, zbytečných meetingů. Sám popisuje to, jak nikdy neměl žádný osobní cíl.

Nenařizujte si věci “shora”

Chcete zhubnout? Dříve vstávat? Začít se učit anglicky? Předsevzetí je stejné, jako kdyby vám někdo něco přikázal a vy to pak plníte.  Často z toho nemáte radost a velmi brzo to také skončí. Aby něco fungovalo, je potřeba jít hlouběji.

Takto to jsem pochopil, že to funguje u mě: Když se nějaký nový návyk nebo osobní zlepšení nechytí, není řešení být na sebe ještě přísnější nebo posilovat svou vůli. Klíčem je podívat se, proč se vlastně chci změnit. A a jít hluboko.

Vezmeme to na příkladu učení se cizích jazyků. Někdo se chce naučit je lépe zvládnout proto, aby mělo lepší práci, což mu pomůže vydělat více peněz, což mu pomůže koupit dům, protože si chce se svými dětmi hrát každý víkend na zahradě. Někdo jiný zase se chce naučit jazyk, aby mohl vycestovat a pracovat ve firmě, kde jeho práce změní svět a bude dávat smysl. Někdo chce mít jenom radost sám ze sebe.

Věřím, že je důležité, najít tu nejhlubší příčinu, proč se chceme měnit. Někdy jen říct si nahlas, co je naše nejniternější motivace, nám strašně pomůže.

Nejde to? Zjuste to jinak!

Co když to ale ani tak nejde? Možná jsem jen zvolil špatný návyk. Je to jako se sportem, stejně tak, jako jde někomu od přírody lépe silový sport, někomu míčový a někomu vytrvalostní, je to i s návyky: Někomu se daří naučit se vstávat, dát si režim, zavádět denní rutinu. Pro někoho je lepší dělat věci systémem méně pravidelným. Párkrát se mi povedlo prostě jít na věc jinak, než to dělají všichni a hned se mi zadařilo!

Vždyť už se máme skvěle!

Tohle bylo moje největší uvědomění, když jsem strhaný odpočítával každou minutu do Vánočního volna: Pořád se sebou jednám jako někdo, kdo je totálně nedokonalý a nefunguje. Pak jsem si ale uvědomil jednu věc: Mám kolem sebe skvělou rodinu a kamarády, mám práci o které jsem vždycky snil, jsem zdravý, sportuju, žiju relativně zdravě, žiju v bezpečné zemi, piju nezávadnou vodu, nelítají mi nad hlavou střely.

Žiju šťastný život, a vy pravděpodobně taky.

Pokud má člověk v životě problém: je obézní, patologický hráč, má nefunkční vztahy atd…pak je to jiná situace. Tam je potřeba zabrat a dostat se z průseru. Ale drtivá většina z nás je úplně v pohodě a žije šťastný a spokojený život.

Snažím se tedy otočit svou mysl a říkat si, že už jsem na 100 %. Že mám splněno. Každé zlepšení a posun, který tento rok dosáhnemu, jenom bonus a radost na víc. Není důvod se přetěžovat, slibovat všem všechno, hnát se za úspěchem, růstem za každou cenu. Jsou to možná klišé, ale ve Kristových létech konečně začínám chápat, co znamenají fráze „I cesta může být cíl“ a „Méně znamená více.“ Snad se mi to podaří zrealizovat. A věřím, že i vám také.

Nový článek na blogu:

Vaše jedna sekunda denně

Máte občas pocit, že vám dny letí a splývají a na konci roku si nedokážete vybavit víc než pár okamžiků? Já také. Proto jsem se rozhodl v roce 2017 natočit každý den jednu sekundu videa, která daný den vystihnuje. Poté jsem to dal dohromady. Tady je výsledek. Nezkusíte to letos vy?

Vytvořeno v programu One Second Everyday