Nový článek na blogu:

Dream job kills: Příběh o tom, jak vysněné povolání může udělat váš život horší

V roce 1998 mi bylo třináct let a našel jsem svůj dream job. Začal jsem totiž na internetu tvořit a psát blog. V tu dobu nás na internetu ještě nebylo moc, natož třináctiletých. Samotné slovo „blog“ ještě čekalo na své objevení. Spolu se skupinou kamarádu si nás zakladatel tehdy rok starého portálu Centrum.cz Olda Bajer. Vzal nás do jejich kanceláře, posadil nás na vyřazené servery místo židlí a začal s námi brainstormovat, jaké služby se dají na internetu vytvořit pro generaci náctiletých.

Jediné kanceláře, které jsem do té dobý viděl, byl úřad, na kterém pracoval můj táta. Kontrast s punkovým kreativním chaosem v kanceláři dvacetiletých zakladatelů Centrum.cz nemohl být větší. Bylo to tak kreativní, svěží, jiné! A na internetu!  V tu dobu jsem měl jasno o svém dream jobu. Chci vést vlastní internetovou firmu.

Když nám bylo osmnáct, rozhodovali jsme se na gymplu, jako kariérní cestou se vydáme, já jsem se rozhodl studovat ekonomickou školu, protože jsem ji viděl jako bránu do světa businessu a byla to dobrá volba. Potkal jsem v životě ale hodně lidí, kteří začali studovat třeba práva nebo medicínu, protože to byl jejich dream job od malička, nebo je k tomu vedli rodiče, a oni v prvním roce zjistili, že jim toto studium vůbec nejde a vůbec je nebaví.

Proč si dream job vybíráme nesmyslně?

Co mají ty příběhy společné? Dream job si často vybíráme podle vnějších znaků práce, podle toho, co pozorujeme u ostatních lidí. Kreativní, úspěšní a bohatí zakladatelé startupů, vysoce uznávání a respektovaní právníci, doktoři, umělci – takoví chceme být také! Nebylo být skvělé jedním z nich? Bohužel ale vysněnost konkrétní práce a její vnější působení nic neříká o tom, jestli nás bude naplňovat nebo ne.

Jak jsem získal svůj dream job a pak se ho zase vzdal

Od oné schůzky v Centrum.cz jsem stihl zkusit ještě pár internetových projektů, vystudovat vysokou školu a 5 let pracovat v management consultingu. 15 let od toho památného brainstormingu jsem se stal CEO zainvestovaného, fungujícího startupu. Byl to skvělý pocit, připadal jsem si důležitě, všechno bylo nové, mohl jsem si vyzkoušet a naučit se skvělé věci.

Ač jsem svou práci zvládal, po čase jsem si uvědomil hroznou věc. Zjistil jsem, že mě ta práce z velké části nebaví. Že ze mě vysává obrovským způsobem energii a že chodím domů zničený a deprimovaný. „Teď je to tvrdý boj, ale za pár let, až bude firma v zisku, budeš mít pohodu, pak dobře svůj podíl prodáš a budeš na dobré cestě k finanční svobodě,“ uklidňovali mě někteří. O tom to však nebylo, bylo to samotným jádrem práce. Nenaplňovala mě a myslím, že jsem na ni nebyl ani stavěný. Byl jsem jako doktor, který omdlévá při pohledu na krev, dysgrafik pracující jako editor v novinách, nebo 150 cm vysoký basketbalista. Nakonec jsem došel k poznání, že moje silné stránky jsou jinde a proto jsem se s těžkým srdcem svého „dream jobu“ vzdal.

Co tedy v životě dělat??

Kritérium, jak hodnotím práci nyní je to, z kolika procent času mě práce naplňuje, baví a přináší mi pracovní flow. Říkám tomu „flow rate“

  • Když jsem pracoval ve velké poradenské firmě jako konzultant managementu, bylo mé flow rate asi 70%. Miloval jsem svou práci, ale byly tam ostatní věci … cestování, korporátní byrokracie a politika, nezábavné úkoly.
  • Když jsem zpětně koukal na své roky na pozici CEO, nebylo mé flow rate vyšší než 30%. Spoustu věcí mě bavilo, ale mnohem víc času jsem trávil na nudných nebo nepříjemných úkolech, které mi energii zase braly. Možná proto jsem celou dobu paralelně pracoval jako trenér a konzultant.
  • Nyní je moje flow rate kolem 90%. Pracuju nyní naplno jako trenér a konzultant na volné noze a učím firmy pracovat chytřeji. To, co jsem se naučil v managment consultingu a ve startupech přenáším dál: Lean management, Startupové nástroje, další digititální nástroje. Miluju trénování lidí, vývoj perfektních školení a poskytnutí skvělé služby klientům. Věřím, že se bude můj business posouvat dál, protože mě to neuvěřitelně baví. A to je skvělé.

Přestože to zpětně vypadá jako logický krok, opustit svůj „Dream job“ byl nějtěžší krok mé dosavadní kariéry. Pustit něco, na čem jsem předtím patnáct let pracoval, abych se tam dostal, bylo mentálně velmi náročné i přes to, že jsem jasně cítil, že mě to nenaplňuje. Ale jsem šťastný, že jsem to udělal.

Co je ale na flow rate skvělé je to, že každý to má úplně jinak. Stejná práce CEO, kde jsem trpěl, tak může mít pro někoho flow rate 99%. A naopak.

Pěkné Vánoce a hodně flow 🙂

Přeju vám do nového roku, aby vaše flow rate bylo co nejvyšší. Abyste dokázali dobře kariérně volit, kam dáte svou energii a z nevyhnutelných přešlapů se rychle oklepali. A určitě napište do komentářu, jak to vidíte vy. Pěkné Vánoce všem!

Nový článek na blogu:

Superschopnost bílých límečků? Práce s “malými daty”. Máte ji?

“Kdyby vám někdo přiložil pistoli k hlavě a donutil vás pracovat místo osmi hodin denně jen jednu hodinu denně, co by jste dělali?” ptal se svých čtenářů autor Tim Ferris ve snaze donutit je přemýšlet o tom, co je skutečná priorita v práci. Obměnil jsem tento mentální model na svojí práci: Kdyby ředitel nějaké společnosti za mnou přišel, že mám jeden den na to zvýšit produktivitu jeho firmy? Vím naprosto přesně, co bych dělal. Nezaváděl bych Lean, ani neměl motivační řeči, ani nepřemýšlel o robotizaci, inovaci nebo nepřinesl do kanceláře fatboye. Naučil bych je pořádně pracovat s Excelem.

Práce s tabulkovým procesorem (Excelem, nebo dnes už téměř srovnatelnými Google tabulkami) považuji za superschopnost bílých límečků (duševně pracujících lidí). Tuto super schopnost není těžké získat a může vám prokazatelně získat dvě věci: Čas a  moc. Moc? Ano, moc.

Život na tropickém ostrově a moc díky excelu.

Představte si, že se přestěhujete do exotické země na ostrově v Karibiku, kde jste nikdy předtím nebyli. Zavřou vás ale okamžitě po příjezdu do místnosti bez oken a zároveň z vás udělají autokratického vládce tohoto ostrovního království. Jednou za týden vám donese sluha 5 fotografií ze světa tam venku. A žádá odpovědi na otázky ohledně toho, do čeho má vláda investovat, jak nastavit rozpočet, jak zajistit energetiku, vzdělání, vědu a obranu země. To se velmi těžko řídí podle fotografií.

V takovéto situaci je často člověk ve firmě, po kterém se chce dělat rozhodnutí, ale který neumí dostatečně pracovat s daty. Spoléhá jen na čísla, které mu spočítají a předají jeho kolegové, nebo různé agregované reporty ze systému. A když systém neumí dát odpověď na nějakou otázku, musí se obejít bez ní. V horším případě pracuje jen s domněnkami a názory.

Na fotografiích lze leccos velmi jednoduše vyretušovat, zakrýt, stejně jako v agregovaných reportech nebo ústní informaci. Pokud ale umíte si data stáhnout přímo z databáze a pomocí rychlé analýzy v tabulkovém procesoru získat odpovědi, dává vám to 1000x lepší předpoklady ke správnému řízení. Víte, jaká je situace. Je mnohem těžší vám něco nalhat nebo zatajit.

Říkáte si, že hodně společností už má dnes dokonalý reporting, dashboardy atd…ale možná ještě více společností je nemá. Startupy a menší firmy zatím takovéto řešení nemají zavedené, spoustu tradičních firem tam taky ještě nedošlo. A umět si “šáhnout na data” vám dá neuvěřitelnou konkurenční výhodu a moc. A mnohem lepší rozhodovací schopnosti a postupně i lepší výsledky.

Hodně společností dnes spíše řeší, jak využít big data. Často ale přeskočily první krok – umět zpracovávat “malá data”. Excel dokáže hravě zpracovat milion řádků, což stačí na velkou část rozhodovacích problémů.

Šetří čas

Řeknu vám příběh, který jsem zažil jako lektor v jedné firmě. Potkal jsem tam jednu milou a sympatickou projektovou manažerku, která vynikala ve své pracovitosti a zapálení pro věc. Zkrátka skvělý zaměstnanec. Jednoho dne mi však řekla, že se se mnou nemůže sejít, protože musí připravovat výsledkové přehledy pro výrobní stroje. Celý den? To mi připadalo zvláštní…

Jednalo se o výrobní společnost s dvěma desítkami strojů. Ke každém stroji projektová manažerka každý měsíc vyvěšuje provozní výsledky za předchozí období – spoustu grafů, tabulek a přehledů. Příprava těchto zpráv v Excelu ji zabrala celý den. Ručně si stáhla zdrojová data ze systému a různě naformátovala a nastavila tabulky a grafy a poté je přehrála do Powerpointu a vytiskla.

Víte, za jak dlouho zvládne tuto práci nyní? Za méně než 5 minut. Naučil jsem jí pracovat s několika funkcemi, které neznala. Díky tomu ušetřila doslova 99 % času. Ten pak mohla strávit užitečnou prací na svých projektech.

Není jediná, u které se to povedlo. Zrovna včera mi jedna účastnice mého Excel kurzu ve firmě řekla, že jsem jí ušetřil 2 hodiny práce denně díky kontingenčním tabulkám. Jak byste naložili s 2 hodinami času denně vy? Myslím, že máte spoustu nápadů, co s nimi.

Na co se Excel nehodí

Excel je dobrý na jednorázové zpracování malých dat, ověření hypotézy, zjištění problému, sumarizace výsledků. Není to vhodný nástroj na pravidelný reporting, projektové řízení, záznamu a sdílení dat, evidence atd..na to jsou dnes již modernější a efektivnější nástroje, o kterých napíšu někdy příště.

Proč to dělám?

Jednou z věcí, které dělám je, že učím lidé ve firmě pracovat právě s Excelem nebo Google Sheets. Práce s tabulkami může být opomíjená oblast a učit lidi s Excelem se může znát v dnešním světě digitálních nástrojů a cloudu banální. Z vlastní zkušenosti vím že to je věc, která  může jednotlivce i společnnost posunout o obrovský skok v řádu hodin. Cizí jazyk se za půl dne nenaučíte. Firmu za půl dne netransformujete. Ale dát do rukou lidem moc se správně rozhodovat a ušetřit čas, to práce s tabulkami umožní. Vidím za svou prací téměř okamžité výsledky mých klientů. A proto to dělám rád.

Nový článek na blogu:

Sex v patnácti a 8 principů, jak přemýšlí startupy

Big data, to je jako teenagerský sex:

– Každý o tom mluví.
– Nikdo pořádně neví, jak se to dělá.
– Každý si myslí, že to všichni dělají,
– takže každý tvrdí, že to dělá taky.

Tento citát řekl údajně americký autor Dan Ariely. To bylo před třemi lety, kdy big data byly jenom takové zaklínadlo, o kterém nikdo nic nevěděl.

Nový sex v patnácti

Novým “sexem v patnácti” pro korporace začíná být ale “startupové myšlení.” Startupy dnes odčerpávají z pracovního trhu chytré mozky, kterých kvůli současné dobré ekonomické situaci moc volných nezbývá. Navíc startupy převrací na ruby jeden trh za druhým. Tradiční firmy, které se tomuto nepřizpůsobí, by mohly už za 5-10 let skončit v propadlišti dějin. Proto firmy cítí potřebu, že je třeba něco s tím dělat, začít přemýšlet jinak.

Samsung před časem oznámil, že chce, aby celá obrovský firma fungovala jako startup. Mnoho dalších velkých firem vyhlásilo globální programy nového způsobu práce, chytré kanceláře a podobné. Co to ale znamená myslet jako startup? Zažil jsem tradiční firmy jako své zaměstnavatele i klienty, nyní několik let pracuji se startupy. Rád bych v tomto článku shrnul svůj pohled. Rozhodně věci nejsou černobílé, nestojí proti sobě byrokratické a zkostnatělé korporace a svěží rychlé a inovativní startupy. Vše se dnes prolíná. Tento nový typ myšlení začíná nad zkostnatělostí převládat a o trochu více ho zatím najdete ve světě startupů. Budu mu proto říkat “startupový mindset”. A ten jsem zde shrnul do osmi principů:

1. Zítra znamená nikdy

Toto je můj oblíbený citát Tima Ferrise. První krok se dělá hned teď. Ne zítra, ani za týden. A to je strašně důležité. Pak je společnost schopná inovovat produkty v řádu týdnů, ne měsíců a roků.

2. Je třeba mít mindset tvůrce

Lidé v tradičních často mívají mindset oběti: “Všechno je tu pomalé, složité a na prd a nic s tím nemůžu dělat, nejde to.” Mindset tvůrce je jiný: “Co udělám pro to, aby se to změnilo?”. Tvůrci nečekají a hlavně neříkají, že něco nejde.

3. Výsledky jsou král

Když v korporaci nemáte výsledky, je třeba hodně a často mluvit o potenciálních projektech, které jsou těsně před dokončením a o klientech, které máte téměř podepsané. Potenciál a to co bude, nikoho ve světě startupů moc nezajímá. Výsledky jsou král.

4. Žádat o odpuštění, ne o svolení

Každé podnikání je trochu punk. Když vznikají startupy, často je víc pravidel porušeno, než dodrženo. Podívejte se třeba na Uber. V tradičních firmách bývá tolik pravidel, že jejich plné dodržení v zásadě znemožní dosahovat výsledků. Bez trochu boření a punku se to neobejde.

5. Dělat jen to, za co zákazník platí, vše ostatní eliminovat

Tenhle princip je mnohem starší, pochází již z Lean production, štíhlé výroby z Toyoty. Později byl převzat do metody Lean Startup Erica Riese. Lean je skvělý myšlenkový nástroj, protože už Antoin-de Saint Exupéry říkal: „Dokonalost je dosažena ne když již není co přidat, ale když již není co odebrat.“  Startupy opravdu nemají ten luxus dělat něco navíc. A to je dle mého dobrý způsob myšlení.

6. Malý posun každý den je obrovský skok v delším období

Už jsem tu kdysi psal tuto rovnici: 1.01^365=37.8

pokud nějaký celek každý den zvětšíte o jedno procento, na konci roku jste na 37,8 násobku původní velikosti. Takovou sílu mají malé, ale pravidelné změny k lepšímu. A víte o kolik rostl Instagram v době nejvyššího boomu? O “pouhé” 1% denně.

7. Ptát se a challengovat ty kolem vás i nad námi

Ne v každé společnosti kultura dovolí, aby byl manažer challengován zaměstnancem. Převládá myšlení typu “Já raději nic neříkám, ještě se to obrátí proti mě” nebo “Ať si to udělají jak chtějí, já jen budu dělat svou práci.”. Naopak, v některých firmách a startupech je to jinak. Lidé se nebojí předstoupit klidně před investory a říct jim, že si myslí, že mnohem lepší by bylo dělat nějakou věc úplně jinak. A to je myslím super.

8. Vědět, proč ráno vstávat

To nejdůležitější nakonec. Ti lidé, kteří jsou ve startupech, mnohem častěji vědí, proč ráno vstávají. Chtějí něco změnit. Nechtějí jen peníze a uznání. A takové myšlení je potřeba v každém týmu. Věřím, že i tradiční firmy se časem více naučí takové to lidi nabírat a osobní poslání v nich udržet a dále budovat.

Proč ráno vstávám já

Tohle je můj seznam. Určitě není kompletní. A jak jsem říkal, rozhodně to není černobíle. Určitě existuje spoustu tradičních firem, které takhle už přemýšlí. A hodně startupů má určitě zkostnatělou firemní kulturu a tradiční mindset. Ať je firma malá nebo velká, tradiční hráč nebo vyzývatel, musí začít přemýšlet jinak. A proto ráno vstávám já. Pomáhám firmám pracovat chytřeji a budovat startupový mindset. (Třeba skrz nové školení Digitálních nástrojů, teré jsem začal dělat ve spolupráci s agenturou Stario).

Jaký je váš názor? Co u vás ve firmě funguje dobře, co naopak potřebuje změnit? A jak vy vnímáte startupové přemýšlení? Napište mi dolu do komentářů. Díky a těším se zde opět za týden v úterý.

Nový článek na blogu:

3 taháky pro lepší texty a méně stresu

Někdy je porod rychlý, někdy naopak velmi komplikovaný. Jindy se vůbec nedaří počít. Moc tomu neporučíte. A podobně je to s tímto blogem a tvůrčím procesem obecně. No a zrovna dnes se úplně nedaří “nastartovat” mozek na psaní. Protože chci ale dodržet závazek dát vám zde na blogu každé úterý něco hodnotného, rád bych vám dnes dal pár drobností, které vám pomohou v práci.

Typografický Tahák

bm_typography_mockup3-900

Píšou se uvozovky před nebo za závorkou? Co pomlčka a spojovník? A jaký je rozdíl mezi 10% a 10 %? Také se s tím trápíte? Studio Beneš & Michl vyrobilo tento krásný dvoustránkový tahák pro správnou typografii v Češtině.

365 Copy triků

chrome_2016-11-22_16-07-13

Každý z nás dnes píše reklamní texty, neboli copy. Nejsou to jen články nebo obsahy webů, každý e-mail klientovi je reklamní text. Míša Mužíková vás v 365 copy tricích provede tím, jak psát jednoduše, elegantně, neotřele a k věci.

“Stress je sviňa”

snimek-obrazovky-2015-09-30-v-16-35-24-461x615

Ebook od mé koučky, Janky Chudlíkové. Rychlý, neotřelý, praktický. To aby vás to psaní nestresovalo 🙂 Mrkněte na to.

 

To je pro dnešek vše. Věřím, že se vám materiály výše hodí. Znáte ještě nějaké podobné užitečné věci v češtině? Dejte vědět v komentářích níže.

Nový článek na blogu:

“Work hard play hard” je mrtvé. V jakém světě budeme žít teď?

Všechno je brutálně jinak. Není to zas tolik let, co jsem opustil školu, ale to, jak lidé přemýšlejí o svých životech a o kariéře, se posunulo snad o 1000 let. Otázka je, dopředu nebo dozadu?

Sklo, kravaty a hypotéky

Když jsem v roce 2004 nastoupil na vysokou školu, začal jsem přemýšlet o tom, co chci, aby mě čekalo po ní. Po čase jsem z nástěnek a od starších kamarádů pochopil, jak to je s obvyklým kariérním životem studenta VŠE. Když se člověk bude snažit, dostane se do auditu, management consultingu nebo financí velkých firem. Tam stráví pár let nudnou prací do úmoru, aby se pak stal významným člověkem v obleku s prosklenou kanceláří, pěkným autem a domem za Prahou. Bylo pár šílenců, co šlo za alternativnějšími cíli, třeba podnikání. To jsme nepovažovali za příliš relevantní.

Flat white, instagram a nomádství

S lidmi, kteří utvářejí své představy o kariéře teď, jsem se setkával při náboru studentů do startupu ehotel.cz. Potkávám je na svých školeních ve velké čtyřce, bankách, ale i jiných startupech. Svět se nezměnil o 180 stupňů, ale představa o úspěchu naší generace začíná být nyní cizí, vzdálená. Dnešní studenti přemýšlí jinak.

První otázka, kterou při pohovorech dostávám, je, jestli je u nás možný home office nebo part time. Zájemci o správu firemního instagramového účtu přečíslí zájemce o obchodní pozice 10 ku 1. Více bodují inspirativní kanceláře než nadprůměrná finanční nabídka. Lidé automaticky počítají s flexibilní pracovní dobou a zeptat se, jestli mohou během dne na pár hodin zmizet, nepovažují za problém.

Také dle mého názoru začíná mizet pojem “work-life balance”. Hranice mezi prací a životem se stírá, není potřeba rovnováha, svět směruje k hlubší a hlubší integraci. V roce 2009 jsem dostal jako stážista hrozného sprda od své manažerky v korporaci za to, že jsem se jí něco zeptal esemeskou v 8 večer. Pro dnešní generaci není problém řešit pracovní věci večer nebo o víkendu. Když je potřeba, nepřijde jim divné, když je požádáte, aby v 10 večer sedli k počítači a něco dodělali.

Co je ale úplně nejdůležitější je, že dnes chtějí lidé vědět, proč chodí do práce. Chtějí měnit svět, dělat něco, co má smysl a dopad na životy lidí. Dnešní studenti mnohem lépe než tehdy my vědí, proč ráno vstávají.

Myšlení lidí neudělalo otočku, ale většinový mindset se změnil z “work hard, play hard” spíše na “work on amazing things while enjoying life every day.” Lidé, kteří nyní vychází školy a míří do korporací  a startupů, myslí jinak. Jsou mnohem lépe připraveni a vybaveni na reálný svět, pracují jinak, mají mnohem větší ambice. Nejsou líní, nebojí se práce. Ale nechtějí práci tak, jak ji známe my. Chtějí něco jiného, jiný život. A my se budeme muset přizpůsobit, minimálně do doby, kdy tu bude konjunktura a na trhu práce povládne nabídka.

Co jsem se naučil já

I já jsem za poslední léta na věci začal nahlížet jinak. Knihy jako Nastavení mysli, Konec prokrastinace (která neví o prokrastinaci), ale i tvorba newyorského Youtubera Caseyho Neistata, mě naučily, že štěstí v životě nepřináší splnění cíle, ale maximalizace času, který člověk tráví ve “flow”. To jsou činnosti, které člověk miluje, které představují výzvu a u kterých ztrácí představu o čase. Výhoda je, že se jako vedlejší produkt člověk v těchto činnostech stane mistrem a ty peníze přijdou. Ale o tom jsem tu už psal.

Co na to velké firmy?

Velká čtyřka, konzultačky, banky, marktingové kolosy. Ty bohužel často stále žijí ve světě symetrických openspaců, obrovských excelů na sdílených discích, pevné docházky a hodin neproduktivních meetingů. Dobré talenty už nelze dnes získat penězmi, pár tisícovek navíc už na ně neplatí tolik jako dříve. Aby byly firmy schopné nadále talenty získávat, je třeba absolutně změnit to, jak společnosti přemýšlí, pracují, jaké nástroje používají.  Proto jsem se rozhodl jako trenér a konzultat začít pomáhat tradičním společnostem budovat startupový mindset. Mám za sebou první pilotní trénink u svého klienta. Čeká mě otevřené školení Digitální nástroje pro firmy: Pracujte a myslete jako startupy s agenturou Stario. Věřím jsme na počátku velkých změn v pracovním světe tradičních firem a já jim chci pomoci se změnit.

Co si myslíte vy?

Jaký je váš názor? Vidíte změny ve svém okolí podobně jako já? Jak vnímáte své mladší kolegy? Studenti, jak vnímáte své okolí v korporacích? Dejte mi vědět do komentářů níže. Díky a pěkný den.