Nový článek na blogu:

Černý humor

Přiznám se vám: Mám rád černý humor. Pomáhá mi nebrat tak vážně sebe, tenhle svět a lidstvo obecně. Černý humor na mě má účinek takové katarze a je to taky tak trochu mindfulness praxe. Pomáhá mi být vděčný za to, že jsem na tomhle světě, jsem zdravý a šťastný. Navíc je to taková preventivní psychická příprava na to, kdyby to takhle jednou nebylo.

Černý humor není radno používat na veřejnosti. Jádrem černého humoru není někoho urážet, zesměšňovat, ale ne každý je na toto nastavený. Mám štěstí, že moje žena i drtivá většina kamarádů má také rádo černý humor. Černý humor je zkrátka jako nohy: Ne každý to má.

Nový článek na blogu:

Jak překlopit podnikání do onlinu

Nedávno jsem dal rozhovor pro blog serveru Domena.cz o tom, jak překlápím své podnikání do online světa v reakci na současnou situaci. Kromě toho píše své tipy skvělá freelance markeťačka Kateřina Tygl a SEO konzultant Martin Kolčaba

Jak začít pracovat online? Takhle to vidím já „Nejprve doporučuji udělat krok zpátky, zamyslet se, jakou hodnotu vlastně klientům přinášíte. Většinou nestačí prostě překlopit podnikání na web. Nemůžu na sebe namířit kameru a celý den školit tak, jak jsem zvyklý. Musím na to jinak – objevovat silné a slabé stránky nového média a vytvořit školení tak, aby bylo pro klienta stejně přínosné i bez mé fyzické přítomnosti.“ Více ve článku na doména.cz

Nový článek na blogu:

Víte, co je zajímavé?

…že vykousnout si dvě hodinky ze soukromého času pro práci nám přijde normální. Prostě po večeři sednu k pracovnímu počítači a něco dodělám. Standard.

Ale vykousnout si dvě hodinky k pracovního času pro soukromou zábavu? Třeba když se nějaký den rozhodnete dvě hodiny místo práce koukat na videa nebo se projít? Nemorální. Neprofesionální. Nepředstavitelné!

Tohle není z mé hlavy, ale říkal to můj oblíbený člověk Jason Fried v nějakém podcastu. Podle něj by něj bychom se měli naučit považovat za normální oboustrannou flexibilitu. Souhlasím.

Nový článek na blogu:

Co to sakra ten zákazník chce? Designérské myšlení v praxi

Napsal jsem článek na blog PwC ČR. Připravuji pro PwC Academy a její klienty nové online školení Design thinking. V pondělí vedu první ochutnávkový webinář zdarma.

Přemýšlet jako designer
Když se řekne design, představíme si v češtině něco krásného, lahodícímu oku. Design je však více, než užitné umění. Designer tvoří nové věci tak, aby sloužily lidem a jejich potřebám.

První otázka dobrého interiérového designera či architekta není „jaký chcete byt?“, ale spíše „jak žijete?“ Na základě poznání vašeho života, vašich potřeb pak začne designer s navrhováním. Bude systematicky pracovat na tom, aby výsledek splnil vaše praktické požadavky, dobře fungoval, abyste se v něm cítili skvěle a zkrátka byli šťastní. Pokračování…

Nový článek na blogu:

Selský rozum neexistuje.

Selský rozum funguje jako sportovní sázky. Když nějakému člověku zafunguje, každému o tom řekne: „Podívejte se! Nepotřebuji žádné vzdělání, se selským rozumem jsem to zvládl také.“ Když selský rozum nezafunguje, většinou se tím lidé nechlubí, nebo se o nich nedozvíme. Tím nabýváme dojmu, že k úspěchu velmi často stačí jen selský rozum.

Tomuto efektu se říká survival bias – učíme se jen od těch, co „přežili“ a získáváme mylné informace, co k „přežití “ či úspěchu vede.

Druhá věc je, že se selským rozumem se nerodíme, minimálně ne většina z nás. Je to věc spojená s intuicí, ta je však z velké části budována životními zkušenostmi.

Dá se předpokládat, že stejně jako jiné lidské charakteristiky jako inteligence, má intuice rozdělení mezi lidmi podobu Gaussovy křivky, čili normálního rozdělení. Drtivá většina lidí si myslí, že má velmi nadprůměrnou intuici. V normálním rozdělení je nad průměrem přesně 50%, takže dost lidí se plete.

Pokud tedy jsou úspěšní lidé, kteří „přežili“ see selským rozumem, tak je to proto, že vytrénovali svou intuici životní zkušenosti anebo nebo patří mezi třeba 1% lidí s nejvyšší vrozenou intuicí.

Spoléhat se na selský rozum tedy nelze. My z „dolních 99%“ se musíme vzdělávat, ať formálně či neformálně. A když něco nerozumíme, měli bychom poslouchat ty, kteří tomu rozumí.

Selský rozum neexistuje.