Nový článek na blogu:

Dny jsou nové měsíce

A měsíce jsou nové roky.

Jako kdyby v posledních dnech inovace místo vycházkového tempa zařadila kosmickou rychlost. Cítíte to také?

Někdo mi kdysi říkal, že aby se rozběhla pořádná inovace, musí něco bolet. Musíme se bát, strachovat, musí něco pálit. Pak to půjde.

A teď se to děje.

Je to úžasný pocit, co zvládají dobrovolníci postavit za pár dní a vědci vyvinout za pár týdnů.

Ten pocit, že „to jde“, v lidech přetrvá. A až bude po všem, inovace půjde dál. Asi ne takovým úprkem. Ale věřím, že další kroky budou svižné. A tohle místo k životu lepší a lepší.

Nový článek na blogu:

Úsměvy na Filipínách

Jeden z mých největších životních „aha momentů“ nastal na Filipínách. Bylo mi 23 a před návštěvou této země jsem se směrem na východ nepodíval dále než do Brna.

Tak nějak jsem očekával, že lidé v této méně rozvinuté zemi budou ze své situace smutní a nešťastní.

To, co jsem viděl na místním venkově, mě překvapilo. Viděl jsem lidi úsměvy na tváři. Vesele mávající děti. Lidé odpočívali, vtipkovali, projevovali si lásku, nebo se prostě jen zastavili na kus řeči u souseda. Hrozně mě překvapila ta pohoda, s jakou žili v podmínkách, které jsem vnímal jako nepředstavitelně těžké.

Rozumím, že úsměvy tam ustanou, když někdo z nich onemocní, přijde o práci či střechu nad hlavou. Co by pro nás byly drobné obtíže, může v této zemi ohrozit životy. Ale když všechno klape, radují tam lidé se ze života jako my.

Pochopil jsem, že naše mysl se dokáže adaptovat na situaci ve které žijeme.

To mi dává naději, že i kdyby nás postihla krize hodně ztěžka, pořád budeme mít kolem sebe lidi, kteří mají úsměv na tváři.

Nový článek na blogu:

Kanceláře jsou nové koupelny

Dříve bylo normální chodit z domova ke studni vodu. Teď ji máme doma.

Dříve bylo normální chodit z domova do lázní se umýt. Teď máme koupelnu doma.

Dříve bylo normální chodit do prádelny si vyprat prádlo. Teď si pereme doma.

Dříve bylo normální chodit do práce ….

Domy a byty se stavějí jinak podle potřeba a životního stylu společnosti. Sto let starý byt, ve kterém jsme dřív bydleli, měl pokoj pro služku. Stejně jako každý byt ve Vinohradských činžácích. Náš životní styl se od té doby hodně změnil. A teď se bude měnit zas.

Už teď je jasné, že i po krizi přibyde firem i zaměstnanců bez kanceláří. V domácnosti sdílené s dětmi se to ale moc pracovat nedá, to asi znáte.

V nabídce developerů brzy přibydou domy a byty se dvěma malými zvukotěsnými kancelářemi.

Kanceláře jsou nové koupelny.

Nový článek na blogu:

Spotify mi vzalo radost z hudby.

Mám hrozně rád, že Spotify existuje. Kdyby stálo 1000 Kč měsíčně, tak si ho dále předplácím. Protože miluju hudbu.

Spotify ale mojí hudbu ničí. Mám uloženo stovky alb, které mě jen trochu zaujaly, ale nikdy jsem je vlastně pořádně neposlouchal. Apka mi doporučuje pořád to samé, nic nového.

Už jsem dlouho nezažil tu radost z nově objeveného alba. To nadšení, kdy jsem ho poslouchal desetkrát, stokrát.

Už dlouho jsem si vědomě neposlechl celé album od začátku do konce.

Zkusil jsem tedy restart. Smazal jsem všechna uložená alba a nechal jen 10, které mám teď chuť poslouchat. A až mě jedno z nich přestane bavit, budu hledat další, které jeho místo zaplní. Jak za času discmana nebo iPodu s malou kapacitou.