Nový článek na blogu:

Jak vyhrávat v korporaci? Balancujte na hraně vyhození

Jako „korporace“ se označují velké, zpravidla mezinárodní firmy. V poslední době mám osobní pocit, že původně hanlivý podtón tohoto označení zaměstnavatele se ztrácí. Prostě dnes pracujete na sebe, ve startuju, v malé firmě nebo v korporaci. A ač „korporát“ v posledních letech možná ztrácí výsadní postavení mezi „dream joby“, stále se jedná o běžnou kariérní volbu s obecně známými výhodami i nevýhodami.

Sám jsem svojí kariéru ve velké společnosti cíleně začínal, přestože jsem věděl, že to není můj konečný cíl. A  neměnil bych. Jako konzultant jsem velkých firem obešel desítky, i nyní na volné noze mám tu čest pracovat s těmi největšími. Během těch let jsem vypozoroval jednu věc, která je absolutně nejdůležitější nejen pro přežití, ale i pro úspěch v těchto firmách.

Balancovat na hranici vyhození

V korporaci (ale i v jakékoli jiné firmě) plníte úkoly. Jsou 4 typy:

  • Pro vás: Úkoly, které pomůžou vašemu kariérnímu růstu, povýšení, splnění cílů.
  • Pro ně: Úkoly, které pomůžou jiným ke splněním cílů, kariérnímu růstu, atd.
  • Pro systém: Úkoly, které pomůžou firmě existovat: Odevzdat docházku, školení řidičů atd.
  • Pro zábavu: Úkoly, které nepomůžou ničemu, ale člověk je dělá, aby nemusel dělat nic těžšího (např. úklid pracovního místa, čtení intranetu a různých směrnic, zkrášlování tabulek).

Přemýšlím o tom dlouho a myslím si, že je to kompletní výčet a že ony 4 kategorie se ani moc nepřekrývají. Nebo ne? Napište

Jak úkoly od sebe poznáte?

Úkoly typu 1 většinou nikdo moc neurguje. Jsou to věci jako připravit strategii vašeho oddělení, udělat skvělou službu klientovi, něco změnit, zlepšit, posunout. Když je neuděláte, zdánlivě krátkodobě se nic nestane.

Úkoly typu 2 lidé urgují velmi intenzivně. Strašně nutná věc od šéfa, obchodní tým potřebuje nutně něco zpracovat. Všechno okamžitě a maximální priorita. Když je neuděláte, tak občas někdo křičí, ale často se vůbec nic nestane.

Úkoly typu 3 urgují většinou lidé z různých admin oddělení a stupňují výhružky pokud neplníte.

Úkoly typu 4 nikdo nechce, ale stejně je děláte.

Nezkušený korporátní bojovník začne být po pár týdnech zavalen úkoly typu 2 a 3. Všechno je urgentní a snaží se všem vyhovět. Po čase dostává naloženo víc a víc, zůstává na přesčasech, pak ještě déle, dělá o víkendech. Pak přijde pololetní hodnocení a jeho cíle nejsou splněny. „Vždyť na úkoly typu 1 jsem vůbec neměl čas!“ pláče. To mu není nic platné, zůstane nepovýšen. Práce mu přibývá, všichni s radostí na něj hází různé věci. Všichni jsou rádi, že je tu, protože dělá práci za ně. No a po letech zmaru se tento nezkušený bojovník vůbec nikam neposune a skončí v lepším případě bez úspěchu, v horším případě vyhořením.

Co s tím?

Myslím, že trik je v tom naprosto nekompromisně omezovat úkoly typu 2 a 3. Neodpovídejte, nechávejte vyhnít, nebo přímo odmítejte. Balancujte v této oblasti na hraně vyhození. Proč? Protože díky tomu získáte čas na úkoly typu 1.

Začněte svůj den úkoly typu 1. Stravte s nimi aspoň 2 hodiny, v lepším případě 4. Pak se teprve vezměte do ruky vidle a začněte odhrabovat všechny ty byrokratické a jiné nesmysly.

Kolega z vedlejšího oddělení si může vztekle stěžovat, že jste mu nepomohli. HR může 100x nadávat, že nemáte hotové povinné elearningy. Pokud máte výsledky, prodeje, úspěšné projekty, pokud se firmě 10x zaplatíte, pak vám spoustu věcí prominou.

Pokud ale budete mít vzorně vyplněnou docházku a všechna školení a dotazníky a na každý mail odpovíte do 10 minut, tak je to sice fajn. Ale nikdo vám neodpustí to, že jste nic pořádného pro firmu neudělali.

Braňte se.

Odmítejte. Braňte se. Dělejte to nejlepší, co umíte. Dělejte toho v nedůležitých věcech tak málo, že vás skoro vyhodí. A zbytek času stravte na důležitých věcech, rozvoji svých schopností a plnění cílů vašich i vaší firmy.

 

Video

Toto téma jsem kdysi také natočil jako mé vůbec první video na mém Youtube kanálu:

Podcast

Na stejné téma vyšla i epizoda mého Podcastu Další kroky:

Nový článek na blogu:

Být offline je nový luxus: 3 triky, jak ho získat.

Týmový kolega na jednom projektu za námi minulý týden přišel a říká: „Odjíždím na dovolenou na chatu do lesů, kde není signál ani internet. Příští dva týdny se mi nedovoláte ani neodpovím na mail.“

Odpověď ostatních členů týmů byla překvapivá: „Wow, to zní jako nejlepší dovolená! Závidíme ti!“

Čím více se od nás očekává, že budeme dostupní 24 hodin denně pro (velmi často nepodstatné) pracovní požadavky, tím více si užíváme, když nemusíme být online.

Odpojení nám pomáhá zažít zapomenuté umění života v přítomnosti. Když jsme offline, užijeme si čas s kamarády, zvuky, vůně, pohledy, užijeme si život naplno. Jak často si ale dopřejeme aspoň pár hodin času bez mobilu v kapse nebo ruce? Čas offline je dnes nový luxus. Je totiž příjemný, vzácný a těžko se shání. Stejně jako jiné luxusní zboží a služby. Získat tento luxus ale není nemožné. Přikládám 3 tipy, jak si ho začít užívat klidně od zítřka.

#1 Zůstaňte ráno v letadle

Má práce lektora a konzultanta vyžaduje kromě samotného času u klienta hodně psaní, přemýšlení, ale i meetingů, workshopů a tunu emailů a telefonů.  Pokud bych úkoly zpracovával nekontrolovaně tak, jak přichází, nedosáhl bych ničeho.

Snažím se proto co nejčastěji zařadit „ráno v letadle“ – vyhradím si čas, třeba od 9 do 12, kdy mám nejvíce energie. Vypnu email, telefon dám do módu letadlo a začnu dělat na něčem, co vyžaduje hluboké soustředění a snažím se být produktivní. A být produktivní myslím něco skutečně vyprodukovat – článek, osnovu nového školení, nabídku pro klienta, projektový plán nebo konzultantskou zprávu. Nebo článek sem na blog nebo Linkedin.

Občas ale selžu. Nepodaří se mi urvat si produktivní ráno a spadnu do „reaktivního módu“ a řetězce emailů a telefonů, kdy pak většinou neplním vlastní priority, ale priority jiných lidí. Mám cíl zvládnout aspoň 3 takové časové bloky „v letadle“ za týden. Začít dělat „na sebe“ a pak teprve plnit požadavky ostatních.

#2 Zkuste pracovat bez počítače

Tohle je trochu hardcore verze, kterou občas zařadím: Jdu do kavárny na 2 – 3 hodiny a nevezmu si s sebou ani počítač, ani mobil, ale jen tužku a sešit. Plánuju si takhle tréninky, přednášky, píšu koncepty zpráv, strategie pro sebe i pro klienta.

Ke spoustě důležitých úkolů tohoto typu počítač nebo mobil vlastně ani nepotřebujeme. Při přemýšlení jsou často jen zdrojem vyrušování než užitečnou pomůckou. Práce bez počítače je možná jenom na velmi specifické úkoly. Neuvěříte ale, jak je to skvělé, dokud to nevyzkoušíte.

#3 Užijte si luxus času offline během vašeho volna

Začněte v malém a rezervujte si pár hodin času offline: Jděte na procházku, koncert, do muzea nebo na výstavu. Nebo zůstaňte doma se sklenkou vína a knihou, ale vypněte svůj počítač i telefon. Zkuste žít v přítomnosti, jak jsme to uměli před rokem 2000. Je to fakt skvělé.

Před pár lety jsem byl na vícedenním treku na Islandu. 6 dní bez signálu telefonu. Jen příroda, přátelé a já. A to byl opravdu zasloužené osvěžení.

Zkuste to. Bude to ale těžké. I když se snažím, selhávám často a bloumám po městě s očima přilepenýma na mobilu. Ale těch pár hodin offline stojí za to, je to luxus. Zkuste to také!

Tento článek je překlad mého původního anglického článku Offline is the new luxury: Three ways how to claim yours. Od té doby, co jsem ho napsal, na toto téma vyšla skvělá kniha Hluboká práce od Cala Newporta. Pokud vás zajímá toto téma, vypněte mobil a otevřte si tuto knihu. Nebudete litovat.

 

Nový článek na blogu:

Zákazník na prvním místě? Cesta do pekel

Představte si člověka, který má husu, která snáší zlatá vejce. Je nadšený a má radost z každého dalšího hodnotného výplodu zvířete. „Ta husa vypadá hladově“, namítá soused. „Mojí prioritou jsou ale vejce, to je teď nejdůležitější“, namítá člověk a husu nenakrmí. Takhle to jde den po dni, člověk se netrpělivě těší na každé vejce, které pak pečlivě brousí, leští a ukládá. A husa strádá, nikdo o ní nepečuje a jednoho dne pojde hlady.

Co se říká ve firmách

„Ruším dnešní schůzku o strategii firmy, volal zákazník, že chce nabídku do druhého dne.“

„Spokojenost zaměstnanců? Jasně že jsou spokojení, vždyť máme skvělé zakázky a rosteme.“

„Obchodník v kanceláři, to je špatně. Šup ven a prodávat!“

„Teď máme hodně práce, za 3 měsíce to bude lepší a pak se pobavíme o tvém zvýšení platu.“

„Zákazník je vždy na prvním místě, až pak je všechno ostatní.“

Prošel jsem za svých pár konzultantských let desítky firem a věty výše se vyskytují poměrně často. Na první pohled nic škodlivého, zdá se to i rozumně, ale tyto věty mohou být v některých případech toxické a ničit firmu.

Příběh zničení

Zažil jsem stejný příběh do různé míry mnohokrát u různých firem napříč obory: Firma roste, přijímá spoustu zakázek. Management je vzrušený, lidi pracují do noci. Trojciferný růst.  Nabírají se desítky lidí.  Firma roste dál a dál, klidně dva tři roky takto. Management říká „Zákazník na prvním místě! Teď máme zakázky, musíme se soustředit hlavně na to! Všechno ostatní je zbytečná ztráta času.“ Protože je zákazník na prvním místě, neřeší se zaměstnanci, jejich rozvoj, neřeší se procesy, odpovědnosti, systémy. Aby se neřeklo, občas lidem koupíme alkohol ať se opijí, to je teambuilding. Firma je jeden obrovský, živoucí a bující chaos. Jednou však růst na chvíli poleví, management se rozhlídne kolem: Ti lidi, co z toho neodešli, jsou unavení, vyhořelí a zklamaní. Nic pořádně nefunguje. Všechno je chaotické, náhodné. Pokud firma přežije, trvá roky, než nastaví nějaké rozumné provozní fungování, mezitím odejdou klíčoví lidé, noví nemají takový drive a proto následuje stagnace.

Zákazník není na prvním místě

Každý firma je husa, která dělá zlaté vejce. Ale firmu o firmu je potřeba při růstu pečovat, krmit jí, starat se o ní, vychovávat, vzdělávat, nastavovat. Když to neuděláte, vyroste z ní nezdravý, vychrtlý, nevzdělaný, chaotický a neschopný hulvát. A ve chvíli, kdy přestane růst, musíte z něj udělat sportovce, vytrvalce, který vydrží snášet zlatá vejce dlouhou dobu. A to je v této fázi bolestivé a možná ty vejce přestane snášet úplně.

Zákazník nemá být na prvním místě. Na prvním místě je vždy firma. A firmu tvoří lidi. I ve fázi růstu je třeba se naučit říkat zákazníkům ne. Rozvoj lidí, péče o ně, vzdělávání, strategie, nastavování odpovědností, systémy, to jsou věci, které se musí dělat pořád, i kdyby se veškerý čas dal vyplnit prací na zakázkách. Takže občas je potřeba říci zákazníkovi ne. Zákazník je na druhém místě. Jen co se postaráte o své lidi a svou firmu. Samozřejmě je potřeba čas pro zákazníka a pro firmu udržovat v rozumném poměru.

Je to skutečně tak? A proč?

Proč to hodně firem v růstové fázi takhle nezvládne? Proč se nestará o nic, jen hltá další a další zakázky a roztáčí neudržitelný růst? Myslím si, že je to právě kvůli této zákaznické mantře. Ale možná se mýlím. Zatím nejsem guru s desítkami let zkušeností. Možná za 20 let napíšu článek, který bude říkat, že to je správná cesta, že holt drastický růst na začátku života firmy a následná stabilizace je nutné zlo, bez kterého to nejde.

Co si myslíte vy? Má být zákazník na prvním místě?

 

Nový článek na blogu:

Den po dovolené zdarma

Je vůbec dnes mimo tradiční velké firmy a státní organizace normální používat automatický odpovídač na maily v nepřítomnosti během dovolené? Po 4 letech mezi startupy a freelancery se musím přiznat, že mě občasné příchozí „out of office“ zaskočí. Musím se ale také přiznat, že ho minimálně 2x ročně sám nastavím. Jsou lidé, kteří to komentují, že to oni jsou pro své podnikání tak důležití, že si to nemohou dovolit. Já jsem rád, že si to občas dovolit můžu. Abych to uvedl na pravou míru, vždy uvádím své číslo a otevřeně vyzývám pisatele, že jestli to nepočká do stanoveného data, ať mi klidně zavolá, že to rád vyřídím. Lidé jsou naštěstí rozumní a nevolají.

Den návratu z dovolené: Náraz do zdi?

Proč to píšu: E-mailový celibát sice přináší skvělý mentální odpočinek, ale zároveň vytváří riziko šoku, když email znovu otevřete. Kolik mailů bude? Co v nich bude? Zmeškal jsem něco? Před pár lety se mi jednou stalo, že jsem po dovolené v mailu našel několik nepříjemných průšvihů, které mi hned po návratu solidně zkazily náladu a během minut vyluxovaly nadšení a energii z dvou týdnů volna. Od té doby se do mailu po dovolené vždy trochu bojím podívat. Průšvihy tam sice už nebývají, ale zato spoustu operativy a řešení, které vás rychle uvrhne zpět do „daily businessu“

Jak získat den zdarma

Jaké by to ale bylo mezi dovolenou a následující pracovní den vtěsnat ještě jeden den „zdarma“? Den, kdy pracujete, ale ještě o tom nikomu neřeknete? Kdy ještě neotevřete email? V různé podobě jsem to párkrát v posledních letech zkoušel a nyní jsem přesvědčen, že je to absolutně skvělá věc. Je to totiž jeden z mála dní v roce, kdy máte úplně čistý stůl, čistou hlavu, spoustu energie. Pokud jste jako já, tak máte po dovolené také chuť do práce.

Zkuste to letos. Ne každý se může „zapřít“ na celý den, těžko se schováte před kolegy v openspacu. Ale snažte se co nejvíce lidí, se kterými komunikujete přesvědčit, že se vracíte až o den později. My freelanceři máme toto jednodušší, protože neřešíme dny dovolené a pracovní doby, ale věřím, že i zaměstnanec si dokáže urvat relativně klidný den pro sebe.

Co s ním?

A jak ho strávit? Nasnadě by bylo v klidu si všechno utřídit, připravit, uklidit stůl. Tak jsem to také několikrát dělal. Zjistil jsem, že je ale lepší dělat nerušeně na věcech s tou nejvyšší prioritou, aspoň několik hodin. Jsou to věci, které vás nejvíce posunou k těm nejvyšším pracovním cílům a na které je vždycky tak málo času. A jaké to jsou? Poznáte je podle toho, že je po vás nikdo nevyžaduje a když je neuděláte, nevyhodí vás. Je těžké je najít, ještě těžší si pro ně vyhradit čas, ale kdo to dokáže…ten jede.

Přeju vám všem krásnou dovolenou a hlavně krásný první „den zdarma“ po dovolené.  Ať ho strávíte skvěle!

Nový článek na blogu:

Na čem dělám v roce 2017

Dneska bych vám chtěl napsat, na čem zrovna dělám. V práci, v životě i tady na blogu. Součástí mé práce je tvoření mých věcí a součástí tvůrčího procesu by mělo být sdílení. Rád bych více dokumentoval a sdílel, k čemuž mě inspirovala skvělá kniha Austina Kleona – „Ukaž, co děláš“. Nemá to být self promo, ale sdílení a možná i otevření diskuse a myšlenek pro další články zde na blogu.

Školím

  • Pro své firemní klienty momentálně školím například agilní přístup v projektech nebo time management. Stálicí však zůstává školení Excelu
  • Pod hlavičkou PwC školím otevřené tréninky Lean Six Sigma Green a Yellow Belt – to je certifikace v Lean managementu, metodě trvalého zlepšování firem.
  • Pod hlavíčkou Stario školím digitální nástroje Evernote a Linkedin
  • Hledám cesty, jak do firem přivést více startupového myšlení a metod inovací jako design thinking. Pořádám workshopy a vedu rozhovory s lidmi s inovací.
  • Společně s kolegy s Teamplay vyvíjíme nové inovativní simulační tréninky a metody a zlepšujeme ty stávající.
  • Na Naučmese mám otevřené večerní kurzy MS Excel a jako oddych i kurz „Utečte z korporace

Co píšu, tvořím a o čem mluvím

  • Pokračuji v psaní blogu. i když týdenní frekvence psaní mi občas pod náporem vysoké sezóny školení pokulhává 🙂
  • Chci více sdílet svou práci na Instagramu, momentálně zde tvořím seriál #ukazknihovnu
  • Pokračuji ve veřejných vystoupeních zatím ve formě malých workshopů. Po skvělých workshopech v K10 a Hubbr mě příště uvidíte na business snídani i nebo na akci agentury Stario.

Těším se na léto, protože…

  • Jedeme s Evičkou na víkend na Šumavu, na týden do Skotska a na Colours of Ostrava. Zbytek léta budeme v ČR, věřím, že bude krásně, proto si budeme užívat letní Prahu, Krkonoše a Lužické hory!
  • Budu mít snad trochu méně firemních školení, a proto víc času rozvíjení produktu, nových školení, videokurzu, vzdělávání se. Léto je pro trenéra skvělé období.
  • Budou svatby a rozlučky 🙂 Jsou to skvělé akce s přáteli, bohužel s tím spojená opakovaná nadměrná konzumace všeho je vražedná.

 Jak se hýbu:

  • Už druhý měsíc chodím 2x týdně na kruhový trénink a jsem šťastný, protože mi to pomohlo zlikvidovat bolest zad, která mě poslední rok dost paralyzovala. Jóga nepomohla, plavání taky ne, ale tohle je pecka. A navíc to zlepšuje formu 🙂
  • Letos se kvůli častým svatebním víkendům asi nepodaří slézt moc bigwallů v Rakousku. Naštěstí začíná možnost venkovního lezení na v Praze Gutovce a víkendového venkovního lezení v okolí Prahy. Tréniku ale nikdy není dost, cítím, že by bylo třeba zabrat 🙂 Kdo lezete? Napište a přidejte se!
  • S běháním jsem docela sekl právě kvůli bolavým zádům, ale chystám se to restartovovat. Protože když vás nic nebolí a jste rozběhaní, běhání je pecka.
  • Taky jsme s Evičkou začali hrát šachy, což řadím zde do sekce sportu 🙂

Co čtu

  • Letos mám přečteno 11 odborných knížek a 4 detektivky. Momentálně rozečteno mám „Na volné noze“ od Roberta Vlacha a „Písečný muž“ od Larse Keplera.
  • Asi nejlepší přečtené knihy letošního roku jsou  Made to Stick a Hluboká Práce. Určitě se knim zde ještě vrátím.

Žiju

  • S Evičkou jsme náš byt na vinohradech upgradovali, zkrášlili a původní „studentský“ nábytek nahradili postupně dospěláckým. Grilujeme na balkoně, chodíme do Riegráčů, k Antonínovi, na Pho a snídaně.
  • S rodinami si užíváme chození do kaváren, Lužické hory, krmení králíků v Podkrkonoší, naše synovce Arnoštka a Šímu, Karolínu, malou ségru Sábu, štěňata Čaučaua a tak 🙂

Chci inspirovat lidi a pomáhat jim lépe používat digitální nástroje, najít svoje flow a dělat skvělé věci. Chci být s Evičkou, rodinou, přáteli, protože nic cennějšího nemám. Chci se udržovat zdravý a život si užívat. A na tom tady takto každý den dělám 🙂