Byla jednou jedna výzkumnice na jedné významné univerzitě. Jednoho dne provedla experiment a výsledek ji velmi překvapil…

Rozdělila dobrovolníky do dvojic. První z dvojice dostal do ruky tužku a seznam 120 známých písniček (Např. americká hymna, rolničky, Happy birthday apod.). Jeho úkolem bylo koncem tužky vyťukávat písničky do stolu. Úkolem druhého bylo hádat, o jakou písničku se jedná.

Výsledkem bylo, že lidé, co hádali, uhodli v průměru pouhé 3 písničky ze 120, to je 2,5 %. Výzkumnice se také před každou písničkou ptala „vyťukávačů“, jak si jsou jistí, že ten druhý písničku uhodne. Vyťukávači odhadovali pravděpodobnost v průměru na 50%.

Ti, co předávali zprávu ve formě vyťukané písničky, odhadovali úspěšnost 60 ze 120, ve skutečnosti to bylo jen 3 ze 120. To je sakra rozdíl. Jak k němu došlo?

Představte si, že někomu vyťukáváte písničku. Hraje vám při tom v hlavě melodie a do jejího rytmu ťukáte. Je to přece tak snadné? Problém je, že ten druh melodii ve vaší hlavě neslyší. Co se vám zdá zcela srozumitelné, může být pro druhé úplně nové.

Zklamání a úžas

Možná jste to zažili. Byli jste na prezentaci. Mluvčí vás zahrnul spousto abstraktních témat, u kterých jste netušili, co znamenají, ani jak spolu souvisí. Cítíte frustraci, hněv, vztek. Na konci dostane prezentující místo dotazů jen tváře s nepřítomnými a zmatenými pohledy. Co bylo obsahem prezentace? Těžko říct, asi už si to ani nepamatujete.

Po této marné přednášce přišla další. Přednášející nejprve vysvětlil základní pojmy, použil metafory, příběhy. Začal s tím, co znáte, a postupně vás vedl až k novým myšlenkám, které vás přivedly v úžas. Doteď si pamatujete, co říkal a občas nadšeně vykládáte tyto příběhy přátelům.

Prokletí vědění a jak se ho zbavit

Výzkumnice z příběhu výše se jmenuje Elisabeth Newton a experiment byl proveden v roce 1990 na Stanfordu. Ukazuje něco, čemu odborníci říkají „Prokletí vědění“ – pokud něco víme o nějaké věci a chceme to někomu vysvětlit, podvědomě předpokládáme, že některé věci jsou jim jasné.

Předání myšlenky tak, aby jí publikum pochopilo a zapamatovalo si, je umění. Ještě před pár lety jsem v tom byl nebyl nejlepší, ale hrozně mě baví se v tom zlepšovat a tuto dovednost usilovně trénovat.

Nejlepší knížka, která my s tím v poslední době pomohla, se jmenuje „Made to stick“ / „Zaujmout hned napoprvé“.  Zábavnou formou a s plno příběhy ukazuje základní principy toho, jak předat zprávu tak, aby si ji lidé pamatovali. Z ní také pochází příběh o “vyťukávacím experimentu”. Doporučuji!

Skvělá je také „Přednášejte jako na TEDu“ od pořadatele této konference Chrise Andersona. Ten mimo jiné říká, že vaši posluchači potřebují až 5x více času na pochopení vaší myšlenky, než si myslíte.

Úžasem otevřená ústa

Říkat světu smysluplné věci je nutné, ale samo o sobě to nestačí. Záleží na tom, jak to řeknete, napíšete. Když o prokletí vědění víte, dá se ho omezit. Lidé vás pak budou poslouchat, vnímat, možná oněmí úžasem a poté budou váš příběh vyprávět dál. A vaše myšlenka žije

 

Praktické články do vaší schránky

Přihlašte se, ať vám na mém blogu nic neuteče:

Autor jiribenedi

Hi I am Jiri

Připojte se k diskuzi

2 komentáře

  1. Kniha mi byla doporucena z vice stran. Rada si ji prectu, hlavni je asi potr naucit se implementovat pristupy v praxi;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *