Nový článek na blogu:

Design thinking proces

Dobrý den. Já jsem Jiří Benedikt a ve firmách školím Design thinking. Rád bych vás zde v pár větách tímto tématem provedl.

Designér je člověk, který navrhuje věci, produkty a služby. Navrhuje nejen to, jak věci vypadají, ale zejména jak fungují a jak plní potřeby jejich uživatelů. Designéři jsou například architekti, módní návrháři, tvůrci webu nebo návrháři počítačových obvodů či dálniční sítě. Co mají společné? To, jak přemýšlí.

Kdysi si někdo položil otázku: “Nešlo by způsob, jakým přemýšlí a pracují designéři použít také na řešení businessových a společenských problémů?” A ukázalo se, že šlo. Říkáme tomu Design thinking. Dobrá zpráva je, že designérskému myšlení se jde naučit. Není to totiž magie, ale posloupnost kroků, proces. A tím vás teď ve stručnosti provedu.

Designérská výzva

Design thinking začíná dobře položenou otázkou. Například:

  • “Jak bychom mohli lidem pomoci cítit se lépe, když je přivezou zraněné do nemocnice?”
  • “Jak bychom mohli lidem dodat pocit bezpečí na veřejných toaletách v Indii?”
  • “Jak bychom mohli navrhnout lepší způsob, jakým si lidé dávají vánoční dárky?”
  • “Jak redesignovat první den v práci našich zaměstnanců, aby to byl pro ně nezapomenutelný zážitek?”

Všimněte si, co mají otázky společné: Mají v centru člověka a hledají způsob, jak zlepšit jeho customer experience. Proto se někdy Design thinking zastřešuje pod název Human-centered design.

A co třeba otázka “Jak bychom mohli více rozšířit používání chatbotů?” Ta není dobrá, protože nemá ve svém středu člověka, ale produkt. Takhle by to nefungovalo dobře a k ničemu byste pravdělodobně nedošli.

5 kroků design thinkingu

Na standfordské designerské škole (d.school) rozdělili proces do pěti kroků:

Než vytvoříte něco nového, začněte fází empatie a pochopte, co zákazník cítí a co si myslí. Pak si ve fázi definice položte otázku, na co se zaměřit. Vymyslete spoustu nápadů, jak výzvu řešit, postavte rychlé prototypy a v testech zkuste, jestli u zákazníků fungují.

V realitě nejdou kroky takhle pěkně za sebou. Vypadá to spíše takto:

Pokračovat ve čtení “Design thinking proces”
Nový článek na blogu:

Černý humor

Přiznám se vám: Mám rád černý humor. Pomáhá mi nebrat tak vážně sebe, tenhle svět a lidstvo obecně. Černý humor na mě má účinek takové katarze a je to taky tak trochu mindfulness praxe. Pomáhá mi být vděčný za to, že jsem na tomhle světě, jsem zdravý a šťastný. Navíc je to taková preventivní psychická příprava na to, kdyby to takhle jednou nebylo.

Černý humor není radno používat na veřejnosti. Jádrem černého humoru není někoho urážet, zesměšňovat, ale ne každý je na toto nastavený. Mám štěstí, že moje žena i drtivá většina kamarádů má také rádo černý humor. Černý humor je zkrátka jako nohy: Ne každý to má.

Nový článek na blogu:

Jak překlopit podnikání do onlinu

Nedávno jsem dal rozhovor pro blog serveru Domena.cz o tom, jak překlápím své podnikání do online světa v reakci na současnou situaci. Kromě toho píše své tipy skvělá freelance markeťačka Kateřina Tygl a SEO konzultant Martin Kolčaba

Jak začít pracovat online? Takhle to vidím já “Nejprve doporučuji udělat krok zpátky, zamyslet se, jakou hodnotu vlastně klientům přinášíte. Většinou nestačí prostě překlopit podnikání na web. Nemůžu na sebe namířit kameru a celý den školit tak, jak jsem zvyklý. Musím na to jinak – objevovat silné a slabé stránky nového média a vytvořit školení tak, aby bylo pro klienta stejně přínosné i bez mé fyzické přítomnosti.” Více ve článku na doména.cz

Nový článek na blogu:

Víte, co je zajímavé?

…že vykousnout si dvě hodinky ze soukromého času pro práci nám přijde normální. Prostě po večeři sednu k pracovnímu počítači a něco dodělám. Standard.

Ale vykousnout si dvě hodinky k pracovního času pro soukromou zábavu? Třeba když se nějaký den rozhodnete dvě hodiny místo práce koukat na videa nebo se projít? Nemorální. Neprofesionální. Nepředstavitelné!

Tohle není z mé hlavy, ale říkal to můj oblíbený člověk Jason Fried v nějakém podcastu. Podle něj by něj bychom se měli naučit považovat za normální oboustrannou flexibilitu. Souhlasím.

Nový článek na blogu:

Nepříjemné pravdy a příjemné lži

Naše mozky nám v této době nepomáhají. Na dlouho trvající strach může náš “software přežití” reagovat podvědomým popřením situace nebo vyhledávaním a šířením informací, které tvrdí, že žádný problém neexistuje, i když jejich validita je chatrná.

Nemáme rádi nepříjemnou pravdu. Máme rádi příjemné lži.

Například někdo řekne
“Můj názor je, že roušky jsou k ničemu, jsou to náhubky a neměly by být povinné.” (ničím nepodloženo)

Reakce:
“Konečně někdo rozumný!”
“Ano, souhlasím, to je dobrý názor.”
“Konečně se nebál to někdo říct nahlas.”
atd…

Věřím ale, že když se budeme učit náš mozek znát, zvýší se šance, že se naučíme tyto situace vědomě registrovat a předcházet jim.