Máme pravěké emoce, středověké instituce a božské technologie. A v tomhle světe musíme žít a neustále se na něco adaptovat. V tomhle článku na příbězích ukazuju, že náš mozek už 100 000 let nedostal softwarový update a co to pro nás znamená. Dobrá zpráva je, že když zvládnete obejít mezery prehistorického mozku v našich hlavách, adaptujete se na cokoli.
Podivejte se na tento článek také jako video:
Prehistorický panáček a vyšší bytost v naší hlavě
Svět zvířat je dosti stresující. Hezky o tom mluví Tim Urban ve článku na svém blogu Wait but why. V zábavné, komiksové podobně ukazuje, že my lidé i zvířata jsme navrženi pro přežití a předání genů další generaci. Na to máme výborný nástroj: mozek. Přežití zajišťuje jeho primitivní část, kterou sdílíme například s plazi a savci. V mozku běží náš software na přežití. Tim Urban ho vykresluje jako malého, primitivního panáčka v obleku pračlověka, který koriguje naše chování pomocí takového pomyslného ovládacího pultu v naší hlavě:
- Když nám chybí energie, otočí kolečkem hlad a svíravý pocit v žaludku nás nutí hledat potravu.
- Když nám spadne něco na hlavu, pustí nám tam náš software na přežití trochu bolesti, abychom si příště dávali pozor.
- Když vidíme atraktivní stvoření opačného pohlaví, pustí nám tam dávku nadrženosti, abychom měli chuť se množit.
