Time management. Osobní produktivita. O těchto tématech bylo napsáno už opravdu hodně knížek a článků. Stejně bych vám k tomu rád něco řekl. Pojďme si promluvit o tom, co funguje, co nefunguje, čemu věřím, jak to dělám a jaké může mít honba za produktivitou temné stránky.

Proč potřebujeme time management

Já chápu time management jako způsob, jak se rozhodujeme, jak naložíme s časem. Proč to ale vlastně potřebujeme? Věřím, že konečným cílem time managementu je získat pocit naplnění. Pocit, že dobře trávíme život věcmi, co mají smysl, posouváme se a nemarníme čas zbytečnostmi. Věřím, že naplnění je pocit, který chce mít každý, ať vědomě či nevědomě. Naplnění může znamenat pro každého něco trochu jiného. Všichni chceme ale trávit čas tak, jak nám to dává smysl, a posouvat se blíže věcem, které chceme.

Jak to vypadá, když time management funguje?

Jaké znaky má tedy kromě pocitu naplnění dobrý time management? U mě je to takto:

  • Dobrý time management znamená, že trávím hodně času věcmi, které mám rád, nebo které mi dávají smysl, nebo případně obojí.
  • Naopak málo času věnuji věcem, které nemám rád, nedělám rád, jsou zbytečné nebo mě jinak rozčilují.
  • Dalším znakem dobrého time managementu je, že práce jde od ruky, ubývá a daří se mi plnit cíle jak v práci, tak doma. Zároveň mám pocit, že já sám se zlepšuji a rostu.
  • Dobrý time management pro mě znamená co nejméně takového toho neurčitého stresu a úzkosti. Stres je někdy dobrý, vybičuje nás k výkonům. I úzkost má svůj krátkodobý smysl, třeba když vidíte, že přichází bouřka a vy se musíte někam schovat. Dlouhodobě nám však neprospívá. Když ale dobře řídíme čas, jsme schopni jeho působení dost omezit.
  • Dobrý time management pro mě znamená, že se budím odpočatý a mám dost energie během dne a díky tomu jsem produktivní, schopný udělat dost práce.

8 přikázání time managementu

Teď vám v osmi  bodech shrnu 100 nejlepších knížek o osobní produktivitě a time managementu, které byly kdy napsány.

  1. Uvědomte si, co je pro vás v životě důležité. Podle toho si pak nastavte dlouhodobé
    i krátkodobé priority a těch se držte.
  2. Každý den si určete několik málo priorit a vyhraďte si na ně čas.
  3. Nejdřív dělejte důležité věci, i když nehoří, pak všechno ostatní.
  4. Naučte se říkat ne na věci, které nejsou důležité.
  5. Rozdělte úkoly a projekty do malých, zvládnutelných kousků.
  6. Dělejte si často přestávky, odpočívejte dřív, než budete unaveni
  7. Klíčem k produktivitě je vaše tělo: Dobře spěte, dobře jezte, hýbejte se, poslouchejte své tělo.
  8. Nechte hlavu odpočinout: Odkládejte mobil, jděte ven, meditujte, vyhraďte si čas na přemýšlení.

Tohle jsou věci, které fungují a bez kterých se neobejdete. Nejsou ale lehké. Vyžadují úsilí
a disciplínu. Není žádná zkratka, žádný způsob, jak kteroukoli ze zmiňovaných věcí přeskočit nebo hacknout. Stejně tak, jako není pilulka na zhubnutí, tak není žádná pilulka na time management. Různé aplikace a triky možná pomůžou, ale stejně si budete muset to hlavní odpracovat sami. Jsou knížky, které buď skrytě, nebo i nepokrytě nabízí nějakou bezpracnost, návod, jak snadno všechno vyřešit. Ono to totiž dobře prodává. Lidé chtějí věřit tomu, že to nějak půjde samo a bezpracně. Ale nepůjde. 

A pak tu jsou taktiky

Dobrá zpráva je, že ale existují desítky, stovky, tisíce taktik, jak těchto osmi bodů dosáhnout
a naplnit je – třeba techniky Pomodoro, Getting Things Done, Bullet Journal, polyfazický spánek, intermittent fasting, různé meditační aplikace a podobně.

Já je dělím do tří kategorií:

#1 Jednoznačné

U první z nich je jednoznačně prokázaný pozitivní dlouhodobý efekt a mají to dělat všichni bez ohledu, jak co komu vyhovuje a jak se momentálně cítí. Třeba spát 8 hodin. Matthew Walker ve své knize Proč spíme ukazuje, že vědci jsou si v podstatě skoro jistí, že každý člověk potřebuje 8 hodin spánku. Výjimky se počítají na promile. Někteří lidé skutečně dokážou fungovat i týdny a měsíce na šesti, pěti nebo i čtyřech hodinách spaní, ale dřív nebo později je to stejně dožene. Já třeba nejsem schopný takto fungovat, každá chybějící hodina spánku mi vezme tak 20 % produktivity. To je ale možná pro mě výhoda, protože prostě spát musím.

#2 Nebezpečné

Druhá kategorie je na opačném spektru. To jsou ty, které jsou krátkodobě prospěšné, ale dlouhodobě nebezpečné. Třeba dát si při každé pauze cigaretu. To může být samozřejmě subjektivně příjemné a zvyšovat produktivitu, ale dlouhodobě to nepomůže, spíš naopak. Skeptický jsem ale také k různým radám, dietám, bylinkám a podobně. Zvlášť ty, u kterých není vědecky zmapováno, co se s vámi stane v dlouhém období. Ono to může opět fungovat krátkodobě, ale chci mít jistotu, že dlouhodobě to má také pozitivní efekt, nebo aspoň nemá žádný negativní.

# Individuální

Drtivá většina technik ale spadá do třetí kategorie, kdy není popsaný jednoznačně prokázaný vliv na produktivitu, nejsou dlouhodobě škodlivé a některým lidem to prostě funguje. Občas školím time management ve firmách a neziskovkách a říkám účastníkům: „Pokud to nemá dlouhodobý negativní zdravotní efekt, dělejte cokoli, co vám pomůže.“ Existuje spoustu knížek a spoustu taktik a každému funguje něco jiného. A to jak z důvodu nějakých tělesných či genetických predispozicí, ale hlavně také podle charakteru práce, kterou děláte. Tam už jsou pak diametrální rozdíly v tom, co komu bude fungovat.

Jak to dělám já

Teď vám řeknu některé taktiky, které používám já. Moje práce je hodně specifická. Jako člověk pracující na volné noze nemám šéfa. Nechodím také na moc schůzek. Když s klienty z velkých firem porovnávám, kolik chodí e-mailů jim a kolik mně, zjišťuji, že jsem na tom velmi dobře. Chodí mi jich málo, ani tak ale nejsem moc rychlý v jejich odbavování. Obvykle jsem totiž několikrát týdně celý den u klienta a školím nebo něco dělám a vůbec se nedostanu k e-mailu ani k telefonu. Administrativu doháním ve zbylých dnech, kdy u klienta nejsem. V těch dnech se také věnuji tvorbě nových věcí a rozvoji svého businessu.

Pojďme tedy projít to, jak to dělám já. Jak jsem zmiňoval, ne všechno se může hodit pro vaši práci a ne všechno vám musí vyhovovat a fungovat. Ale třeba vás to bude zajímat pro inspiraci. Rozdělil jsem to do pěti témat, pojďme na ně.

#1 Prioritizace

To je nejvíce podceňované téma time managementu. Lidé se hodně soustředí na to, jak zvládnout svůj čas, jak pracovat rychleji, ale už méně na to, kam vlastně směřují. Ják prioritizaci používám nástroj Year Compass, což je takový jednoduchý, dejme tomu pracovní sešit, který si můžete stáhnout na stránce yearcompass.com v češtině či angličtině.

A pak si ho buď vytisknout, nebo vyplnit na počítači. Nástroj je určen k používání jednou ročně. Já ho dělám obvykle na začátku kalendářního roku, vy ale můžete začít úplně kdykoli. Provází vás to nejprve tím minulým rokem. Pomáhá vám to uvědomit si, co se vlastně stalo, co se vám v různých oblastech života povedlo, co se nepovedlo, jak jste žili, přemýšleli, kdo hrál ve vašem životě důležitou roli a podobně. Následně vás yearcompass.com vede rozvrhnutím si toho nadcházejícího roku – v čem se chcete posunout v různých rovinách života: v práci, rodině, vztazích, ve financích a v dalších oblastech. Je to takový samostatný koučink. Pokud cítíte potřebu si nějakým způsobem srovnat věci v hlavě, a nevíte, kde začít, toto doporučuji.

Kromě Year Compassu si 3x ročně určuji priority, co chci dělat. 3x ročně proto, že z pohledu mého podnikání, kdy primárně školím ve firmách a pracuji s lidmi ve firmách, mám 3 období – od půlky ledna do půli června je první sezóna, poté následuje volnější léto, kdy mám čas vytvářet nové věci, produkty atd. a od září do prosince je to opět hodně o klientské práci.

Tajný hack

Co mi však výborně pomáhá a dělám to už 25 let, tak to je psaní deníku. To neznamená, že si každý den zapíšu, co jsem měl k obědu a co jsem dělal. Ovšem když jsem v deseti letech se psaním začínal, tak to tak nějak asi vypadalo. Nepíšu každý den, spíš jednou za čas. Někdy 10x měsíčně, někdy 1x měsíčně. Dám na papír (respektive do počítače) to, o čem přemýšlím, co mě trápí, nad čím uvažuji, co dělám. Obecně jsem zjistil to, že když vás něco trápí, máte nějaký problém, něco zapeklitého řešíte a dáte tomu písemnou formu, nevypadá to zdaleka tak děsivě, jako když je to jen ve vaší hlavě. Takže je to takový druh psychoterapie, vypsat se
z toho. Často pak ze samotného psaní rovnou vypadne nějaké řešení, nebo se ukáže, že není proč se trápit. Zároveň mi deník tak nějak automaticky neformálně srovnává priority a hlavně nastavuje zrcadlo, jestli podle těch priorit skutečně žiji a dělám věci, které chci dělat.
A jestli se posouvám směrem, kterým chci. Takže deník je další hack, který bych chtěl určitě doporučit. Jak jsem říkal, time management je záležitost experimentování. Když začnete psát deník, nezavazujete se, že ho musíte psát až do konce života. Prostě to vyzkoušejte a uvidíte sami, jestli vám to pomáhá.

#2 Řízení a kontrola

To je téma, které má dle mého názoru v time managementu zbytečně mnoho pozornosti. Všichni řeší, jak organizovat to do listy, jaké aplikace používat, jak třídit práci, řešit věci. Já nepoužívám nijak sofistikovaný systém. Používám aplikaci Workflowy na své úkoly a projekty i poznámky.

Většina z vás pravděpodobně za život vytvořila už nějaký funkční systém, jak si zapisovat úkoly a uspořádat si je. Pokud ho nemáte, přečtěte si knížku Mít vše hotovo, v angličtině Getting Things Done. Tato kniha způsobila před patnácti lety velký rozruch a tak trochu revoluci. Dnes už je hodně metod překonaných. Pořád je to ale takový zlatý standard zejména v tom, jak mít vše pod kontrolou. Ale jako inspirace pro vlastní systém je to dobré.

Pokud máte raději papír a tužku a nejste tak strukturovaní, přečtěte si knížku Bullet Journal od Rydela Carrolla. Obě knížky vyšly česky.

Já se obecně snažím hodně vracet minimálně v hlavě ke svým prioritám. V podstatě pokaždé, když plánuji aktuální den, týden nebo měsíc, pokládám si otázku, jestli to je to nejlepší, co můžu momentálně dělat tak, abych naplňoval svoje priority. 

Timeboxing

V současnosti moderní přístup k plánování je takzvaný timeboxing, při kterém používáte tidi kust jen minimálně, místo toho veškeré úkoly plánujete přímo do kalendáře. Dlouho jsem si myslel, že je to věc, která je příliš svazující, rigidní a nefunkční. Začal jsem timeboxing používat loni v srpnu a je to naprosto boží! Pomáhá mi to soustředit se na důležité a hlavně výrazně omezit dříve časté večerníc „přesčasy“ při návalu práce. Ale o tomhle tématu někdy příště

#4 Emaily

Toto je pro mě docela jednoduché, protože mi jich moc nechodí. Než jsem odešel na volnou nohu, řídil jsem tři roky jeden menší startup. Oproti velkým firmám jsem byl sice ušetřen meetingu, zato množství e-mailů představovalo hotové peklo. Psali zákazníci, členové týmu, investoři, pořád dokola další a další operativa, která se musí řešit teď hned. Musel jsem se naučit různé taktiky, jak to zvládnout. Ale to ostatně asi každý z vás.

Dodnes se řídím tím, že se snažím oddělovat proces třídění e-mailů a vyřizování e-mailů. Je těžké v tom udržet disciplínu, ale snažím se procházet e-mail tak, že příchozí zprávy nejprve jednu po druhé projdu a rozdělím do kategorií. Některé rovnou smažu, některé si uložím. Jiné odložím na později, protože teď nejsou aktuální. Některé si dám stranou, jako třeba letenky, protože se k nim chci vracet. Zprávy, se kterými musím něco dělat co nejdříve, dávám buď do kategorie admin, nebo do kategorie odpovědět později. Jakmile mám vše vytříděné, pak teprve řeším e-maily a odpovídám na ně.

Mám ale další způsob, který mi opravdu hodně funguje, ale málokdo ho používá. Je to štítek či složka, kterou jsem pojmenoval jako „čekám na odpověď“. Jedná se o jednoduchý proces. Když po někom něco chci, tak e-mail pošlu a pak ho dám do té složky. No a pak ji jednou, dvakrát týdně projdu a zaurguji věci, které mi někdo slíbil, ale neposlal. Určitě existují
i sofistikovanější metody, mně ale toto úplně stačí. Ovšem když tento postup zavedete, lidé vás nebudou mít rádi, protože taktika nechat něco vyhnít na vás nebude fungovat.

Nevyřizuji emaily z mobilu

Pak mám jednu neobvyklou taktiku, kterou jsem začal dělat před pár měsíci – nevyřizuji
e-maily z mobilu
. Dřív to totiž fungovalo takto: Měl jsem třeba 10 minut čas v tramvaji nebo při čekání na schůzku, tak jsem otevřel e-mail a četl zprávy. Reálně jsem ale byl schopen opravdu vyřídit jen třeba jednu zprávu z pěti – ostatní vyžadovaly více času, delší odpověď, nebo něco nastudovat či vytvořit. Nejvíc mi totiž píšou klienti, kteří chtějí buď nabídku školení, nebo musím vytvořit nějaký materiál nebo vyjádřit svůj názor na nějaký jejich výtvor.

A tak jsem si zprávy v mobilu v tramvaji jen přečetl a jediný efekt byl, že jsem většinu věcí nevyřešil, ale musel pak na ně myslet. A to je zbytečně zahlcující. Nebo jsem třeba rozepsal e-mail, ale na poslední chvíli jsem ho nestihl dokončit. Zapomněl jsem na něj a adresát se nikdy nedočkal odpovědi. Takže od určité doby řeším e-maily jen na počítači. Jsem obvykle každý den u počítače, abych byl schopný několikrát denně vyřídit v klidu a systematicky všechny e-maily. A těch pár volných chvil v tramvaji a podobně raději věnuji něčemu jinému. Když jsem byl ve startupu a řídil tým, tak jsem toto dělat nemohl. Chodilo mi totiž spoustu e-mailů, kde se ode mě chtělo jen rychlé vyjádření nebo rozhodnutí. Byl jsem často na kritické cestě projektu, kdy se čekalo na mě. Jestli to máte taky tak, jste třeba manažeři, tak vám toto nedoporučuji. Pokud je to ale reálné, zkuste prostě na e-mail v mobilu zapomenout.

Každý příchozí email je chyba

Poslední taktiku ohledně e-mailů jsem převzal z metody Lean Six Sigma, což je metoda, jak na zlepšovací projekty ve firmách, které také u klientů školím. Funguje to takto: Nastavuji se mentálně tak, že každý příchozí e-mail je vlastně chyba, defekt, plýtvání. A snažím se položit si otázku: „Co můžu udělat příště proto, aby takový e-mail nepřišel?” Třeba když se mě kolegové ptají pořád na to samé, možná by stálo za to to někam sepsat. Pokud pořád vyžadují moje rozhodnutí, možná by to šlo nějak delegovat. Samozřejmě občas mně i vám chodí
e-maily, které naopak chcete, aby chodily co nejčastěji. Třeba informace o povýšení, přidání platu, nebo v mém případě nová zakázka od klienta. Ale na všechny ostatní e-maily je mojí strategií jejich prevence.

#5 Energie

S ranním vstáváním mám problém přesně od 1. 9. 1991, od 6 hodin 50 minut. Přesně v tento okamžik jsem totiž musel poprvé vstávat do školy. Ať dělám, co dělám, nejsem dobrý spáč, mám poměrně velké výkyvy energie. Trochu závidím lidem, kteří se ráno probudí a fungují skvěle, já na dobrém spánku musím dost zapracovat. A když to nejde, tak přizpůsobuji svoji práci aktuální úrovni energie.

Nebrat mobil k posteli

Ke zlepšení spánku mi hodně pomohlo nebrat si mobil k posteli. Prostě jsem nabíječku přesunul do obýváku a tam dám mobil na noc. A v posteli si pak večer čtu papírové knížky. Ne vždy to 100% dodržuji, tady v tom člověk může snadno ztratit disciplínu. Pro ty případy mám alespoň na iPhonu nastavený červený filtr, který blokuje veškeré modré světlo
a nenarušuje tak tvorbu melatoninu, který tělo potřebuje pro kvalitní spánek. Možná si říkáte, jak ráno vstanu na čas? Koupil jsem si v Ikei budík, i když od té doby, co máme dítě, není ráno zas tak potřeba.

Zdravé žárovky

Pak také v ložnicích používáme speciální chytré české žárovky Vitae Light, které se umí večer přepnout do oranžovočerveného světla bez modré složky podporující dobrý spánek. Tohle je opravdu příjemné a zdá se, že to pomáhá dobře usnout.

Prý to souvisí s věkem, ale ze sovy se ze mě stal skřivan. Stává se pro mě fyzicky nemožné spát déle než do půl osmé ráno. A to ani kdybych šel spát ve čtyři. Možná mě tak vycvičilo dítě, možná to je biologicky. Každopádně pokud spánek nezahájím včas, ráno už to nedoženu, i kdybych mohl. Proto když mám nějaké resty a z nějakého důvodu potřebuji pracovat víc než 8 hodin, práci navíc si plánuji spíše na ráno než na večer. Protože když jsem pracoval po večerech, dostával jsem se do spirály. Nestíhám něco, proto pracuji večer. A protože pracuji večer, tak se špatně vyspím a jsem neproduktivní. Takže zase nestíhám, zase pracuji večer, ještě hůř se vyspím a tak dále. To se při zahájení práce v 6, 7 hodin nestane. To pak večer padnu do postele únavou brzo a spánek je kvalitní. Pokud pracujete pro firemní klienty, tyto výkyvy v práci jsou do určité míry nevyhnutelné, všichni konzultanti, auditoři či právníci to znají. Velmi často tomu jde předejít dobrým plánováním a to se mi někdy daří, takže brzké vstávání naštěstí není tak časté. 

52 minut práce a 17 minut odpočinku

Pokud mám před sebou dlouhý, mnohahodinový úkol – třeba připravit školení, nebo podklady k tomuto podcastu, nebo jen vyřídit hromadu administrativy, používám systém pravidelných přestávek. Může se to zdát banální, ale klíčem je odpočívat dřív, než je člověk unavený. Někde jsem kdysi četl, že nějaká firma vyzkoumala, že nejproduktivnější lidé střídají 52 minut práce a 17 minut odpočinku. Tak jsem to zkusil a funguje mi to skvěle. Při tomto tempu jsem schopen pracovat neúnavně hodiny a hodiny. Ale je těžké se v té disciplíně udržet. Často přetáhnu své hodinové bloky, protože mám chuť a sílu, ale rozhodí se mi rytmus a pak brzo dojedu.

Důležitý je správný odpočinek, což vyžaduje ještě větší disciplínu. Klíčem je nezklouznout k facebooku, instagramu či zprávám, ale odpoutat se od obrazovky, protáhnout se, nebo se jít třeba projít ven bez mobilu. 17 minut na instagramu uteče hned, ale venku bez mobilu to je opravdu dlouhá a osvěžující procházka! Tady asi vy, co pracujete ve firmách, budete narážet na to, že odpočívat každou hodinu 17 minut nebude politicky úplně průchodné.

Osobně však věřím, že tato investice do zdánlivě dlouhé a časté pauzy se vrátí a ve finále člověk udělá víc. Já jsem velký fanoušek kultury, která hodnotí lidi podle výsledků, ne podle viditelných projevů práce. A dobrá zpráva je, že díky koronakrizi, kdy šéfové ztratili své ovečky z dohledu, se začne lidem více věřit a méně zkoumat, kolik času prosedí před obrazovkou. Periody střídání práce a přestávek  si nastavte podle sebe. Taktiky se liší od 25minutových až po 90minutové bloky, soustředění po delší časový úsek není podle mě žádný člověk fyziologicky schopen. Další nutná ingredience tohoto systému je dlouhý nepřerušený čas bez schůzek a telekonferencí, což je pro hodně lidí stále ještě utopie. Já ale věřím, že schůzky budou v dobrých firmách ubývat. Ale to je na jiné povídání.

#5 Digitální produktivita

Moje silná stránka a výhoda je v tom, že umím poměrně rychle digitálně tvořit, analyzovat data, připravovat prezentace, updatovat web, třídit věci, dělat jednoduchou grafiku, prostě pracovat s různými programy. Digitální produktivitou sice jde ušetřit čas, ale zároveň je to cesta do pekel. A o tom bych teď chtěl mluvit. O peklu, o temných stránkách produktivity.

Past 1: Nebezpečná rychlost

Slyšel jsem jedno super přirovnání, v trochu jiném kontextu, ale dá se použít i zde.

Osobní produktivita a time management je něco, co by vám mělo pomoci proměnit se z housenky v motýla. Když to budete dělat špatně, stane se z vás akorát tak hodně rychlá housenka.

Dost lidí žije vědomě či podvědomě v přesvědčení, že když se naučí rychleji vyřizovat e-maily, jejich život bude lepší. Že to prostě vyřeší problém zahlcení elektronickou poštou. Pokud jste ale zaměstnanec na plný úvazek, tak brzo zjistíte, že ušetřený čas vám vaše okolí velmi rychle zaplní něčím jiným. A čím budete pracovat rychleji, tím víc budete hrát roli toho užitečného idiota, kterému budou všichni dávat práci, dokud se nezhroutíte nebo nevyhoříte. Navíc vás nepovýší, budou vás chtít nechat na juniorní pozici. Protože kdyby z vás udělali manažera, ztratí toho dříče, který pracuje za celý tým za nízké náklady.

Zrychlování bez prioritizace je tedy jenom cesta do pekel.

Past 2: Toxická produktivita

Další stinná stránka time managementu je to, že když to se zvyšováním produktivity začnete přehánět, dostaví se úzkost. Úzkost z toho, že nestrávíte každou minutu svého života produktivně. Se svojí obsesí – produktivitou jsem se tam bohužel sám dostal. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho vymotal. Měl jsem výčitky, že jsem začal pracovat o patnáct minut později, než jsem si naplánoval, že jsem nesplnil svůj extrémně ambiciózní to do list na daný den, že jsem neudělal dost. Uvěřil jsem tomu, že je potřeba vždycky dodržet plán a byl jsem sám ze sebe zklamaný, že jsem plán nezvládl. Až časem jsem se naučil nenakládat si toho tolik a být k sobě shovívavý, když zrovna nemám produktivní den.

Plány jsou k ničemu

Trvalo mi také dlouho, než jsem pochopil, jak je to s tím plánováním.

„Plány jsou k ničemu, ale plánování je nenahraditelné.“

Dwight Eisenhower

a druhý citát:

„Každý má plán, dokud nedostane pěstí mezi oči.“

Mike Tyson

Jinými slovy, do každého dne vstupuje tolik nepředvídatelných faktorů, od náhlých požadavků šéfa či klientů až po výkyvy energie, výpadky systémů, urgentní věci a podobně. Uvědomil jsem si, že nemá cenu se této variabilitě za každou cenu bránit a držet se plánu, ale naučit se s touto nejistotou tančit. Učím se tedy být víc flexibilní, připustit si, že je ok, že některé dny toho prostě moc neudělám. Vidle prostě lítají vždy a do všeho každý den. A to mi opravdu hodně psychicky pomohlo.

Past 3: Nemůžete vyhrát

Třetí past time managementu je to, že se jedná o hru, kterou nejde vyhrát. Snažíme se optimalizovat práci, zdraví, rodinu, kamarády, sport, vzdělání, financenikdy ale nebudeme schopni věnovat se všem oblastem tak, jak bychom chtěli. Nikdy nezvládneme všechno. Když se podíváme na výjimečné lidi, vrcholové sportovce, podnikatele, revolucionáře… tito lidé velmi často dosáhli obrovských výsledků ve svém oboru za cenu, že dali na oltář něco jiného. Skoro vždy to je zdraví, často kamarádi a velmi často rodina. No a my se porovnáváme s těmi lidmi a chceme být v každé oblasti života tak dobří jako ti nejlepší. To je ale nereálné.

Já o tom ve vztahu ke své práci uvažuji takto: Chci se stát nejlepším na světě v tom, co dělám.

Nechci ale obětovat zdraví, kamarády ani rodinu. Což znamená, že velmi pravděpodobně se na ten vrchol nedostanu. Ale to nevadí. Jenom chci vědět, že jsem udělal maximum. A na konci života chci umírat s tím, že se nemusím za svůj život stydět.

No a jsme na konci. Toto je pár věcí, které jsem vám chtěl říct o time managementu. Díky, že jste dočetli až sem. Vážím si toho.

Líbilo?

Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:

Autor Jiri Benedikt

Trenér dovedností budoucnosti: Design thinking, Lean, Digi skills. Pomáhám lidem tvořit a růst v digitální době. Chodím po horách, lezu po skalách, ležím v knížkách.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.