Lime: Elektrické sdílené koloběžky – Recenze a první dojmy z Prahy

Dnes ráno Prahu zaplavily stovky elektrických koloběžek Kalifornského miliardového startupu Lime. Bude to k něčemu, nebo je to blbost? Dnes ráno jsem si koloběžku vyzkoušel, pak se svezl do práce. A tam jsem pro vás sepsal tyto krátké dojmy. Pokračovat ve čtení “Lime: Elektrické sdílené koloběžky – Recenze a první dojmy z Prahy”

Rok zkušeností s mou virtuální asistentkou

Řeknu vám dnes příběh o mé asistence. Není digitální, ale opravdická, živá a skvělá. Je ale virtuální. To znamená, že jsme se nikdy nepotkali. Nejdřív nám to drhlo, ale teď nám to klape jako nikdy 🙂

Nevytížil bych Full-time asistentku, proto využívám službu Osobniasistentka.cz. Asistentek je více a střídají se ve směnách tak, aby byly k dispozici každý den od 8:00 do 19:00. Jsou “virtuální”, což neznamená, že by nebyly živé, ale to, že se osobně nepotkáváme. Všechnu práci jim zadávám a ony ji vyřizují přes internet. Platím pouze “minuty”, které vyčerpám, obvykle 3-4 tisíce Kč měsíčně a zvládnou toho vyřídit opravu hodně. Trvalo mi ale dlouho, než jsem si k tomuto způsobu spolupráce našel cestu. Pokračovat ve čtení “Rok zkušeností s mou virtuální asistentkou”

Klára letos lezla na K2?

Na jaře jsme s Evou potkali jednu milou a sympatickou ženu. Bylo to na její přednášce. No a tam třeba Klára říkala, že 20% pokusů vylézt K2 skončí smrtí. A že tam za pár měsíců jede. A pokusí se jí zdolat a živá se vrátit zpět. OK, dobrý plán 🙂

Jak to s ní nakonec dopadlo? Pravděpodobně to nevíte. Pokračovat ve čtení “Klára letos lezla na K2?”

Co mě v time managementu naučila naše třítýdenní Anička

Jednoho krásného letního dne asi před třemi týdny se nám narodila Anička. A za ty tři týdny už nás toho stihla hodně naučit o životě a i o time managementu. Rád bych se s vámi podělil o to, co jsem si v tomto krátkém, ale intenzivním období vzal. Pokračovat ve čtení “Co mě v time managementu naučila naše třítýdenní Anička”

Okamžitě z cesty pryč!

Když dostane manažer na schůzce nějaký úkol, většinou to je něco ve stylu

  • Někoho s někým propojit
  • Zorganizovat nějakou další schůzku
  • Zjistit nějakou informaci

Znám hodně manažeru, který dělají to, že když dostanou úkol, udělají vše pro to, aby ho udělali přímo na meetingu, i za cenu, že na ně ostatní čekají.

Nejdřív mi to připadalo jako plýtvání a neúcta k času účastníkům. Pak jsem ale pochopil, že je to menší zlo, než že to ten manažer odloží a udělá to až za 4 dny v pátek navečer, kdy se k tomu konečně dostane.

Okamžitý follow up je zásadní vlastnost manažera. Nebo vlastně kohokoli. Pokud jste totiž na “kritické cestě” projektu, musíte z ní co nejrychleji pryč.

Učím se to. Mám tendence to nedělat, prokrastinovat na to, říkat si, že vše vyřídím na konci dne po všech schůzkách. Pak ale už na to nemám energii nebo zapomenu, ráno je úplně zabité a najednou mi to na stole leží den, ne-li dva.

 

 

 

Dokážu obstát?

Dokážu obstát jen tak?

S textem? S holou myšlenkou?

Ke svým článkům na blogu přidávám vždy velkoformátový obrázek, ilustraci vyjadřující emoce daného článku, zaměstnávající oči. Vždyť oči zaměstnávají 80% smyslových neuronů.

Obstojím ale v dnešní éře videa jen tak, s pár řádky textu denně? Zatím nevím. Budu to zkoušet. Dejte vědět.

Kdy vás naposledy v práci nechali mluvit 2 minuty?

Kdy jste měli možnost nepřerušeně na schůzce mluvit 2 minuty? Pokud nejste CEO, tak asi dlouho ne. Co kdyby ve vaší firmě existovalo “2 minute rule” – pravidlo, že kdokoli řekne “dvě minuty”, dostane prostor 2 minuty nepřerušeně mluvit, aby byl schopen dokončit myšlenku?

To je jedno z pravidel, které zmiňuje Ray Dialo ve své knize Principles. Knihu jsem nezačal číst, toto znám z jeho skvělého TED talku o své investiční firmě Bridgewater, kde vybudoval extrémně zajímavý systém pravidel a procesů, které jim pomáhají dělat správná rozhodnutí.

Ted Talk o tom jak vy budovat firmu, kde nejlepší nápady vyhrávají:

 

Drž hubu a šoupej nohama

Velké firmy vytvářejí v lidech mýty:

  • Že máme být vděčni, že tam můžeme pracovat.
  • Že výsledek firmy je naše osobní odpovědnost.
  • Že je třeba se podřídit, držet hubu a šoupat nohama

Výsledkem může být i to, že lidé dlouhodobě dělají do noci práci, která je nebaví, protože cítí nějakou odpovědost vůči firmě. To je zvrácené!

Pracovat pro firmu nic špatného. Buďte ale odpovědni sami sobě.

Tip na víkend: Navrhněte si své ráno

Asi se shodneme, že nexistuje univerzální ráda, jak trávit rána. Jestli vstávat brzo nebo pozdě, co snídat, jak se nastartovat, jak si udělat ráno příjemné. Každý je jiný, žije jinak, funguje jinak.

Shodneme se ale, že každý chce mít příjemné, krásné a produktivní ráno.

Stejně jako nic v životě, nikdo to za nás neudělá, své ráno si musíme vytvořit sami.

Naštěstí nejsme jediní, kdo vstává. Pro inspiraci doporučuju web

www.mymorningroutine.com

kde celá řada úspěšných lidí popisuje, jaká jsou jejich rána. Můžete dokonce filtrovat podle profese, jestli to je ranní ptáče nebo noční sova, jestli má děti, muž/žena atd. Pěkná stránka, pěkné počtení. Třeba u ranního kafe.