Thomas Alva Edison strávil dlouhé měsíce přemýšlením a hloubáním. Jednoho dne mu to docvaklo. Zavřel se sám do své dílny a vynalezl žárovku. Tohle je příběh, který zná každé malé dítě. Je to inspirativní příběh. Akorát se nikdy nestal. V tomhle článku se dozvíte, jak to bylo doopravdy a co konkrétně můžete dělat proto, abyste mohli být kreativnější.
Tento text vychází z článku, která jsem napsal pro časopis Interiéry
Vynálezu žárovky předcházelo prozkoumání asi 3 000 způsobů, jak docílit elektrického světla.
Edison ve skutečnosti nebyl samotářský vynálezce, ale ředitel technologické firmy, jako je v dnešní době třeba Apple. V roce 1876 otevřela jeho společnost laboratoř v New Jersey, která zabírala dva městské bloky a kde pracovalo velké množství vědců, techniků a inovátorů. Později se přestěhovali do nového prostoru a jejich výzkumný areál se rozrostl na více než 5 hektarů. V jeho laboratořích spatřilo světlo světa kromě žárovky mnoho dalších slavných objevů. Nebyly to však náhodné akty osvícení. Jen vynálezu žárovky předcházelo prozkoumání asi 3 000 způsobů, jak docílit elektrického světla, než našli ten pravý, který spolehlivě fungoval.
Viz také: Co má společného žárovka a ipad?
Ne všechno, co z Edisonových laboratoří vzešlo, však přineslo úspěch, slávu a zisk. V roce 1890, pár let po přihlášení patentu žárovky, vynálezcova firma uvedla na trh mluvicí panenku pro děti. Ta měla v sobě integrovaný váleček s fonografickým záznamem, ze kterého zněly dětské písničky. Skvělý nápad! Realita však vyděsila i ty nejotrlejší: vlivem nekvalitního materiálu válečku hlas panenky skřípal a praskal, úplně jako z hororu. Hračka tak dětem přinesla místo radosti spíše noční můry. Z vynálezu se vyklubal velký propadák. Po pár týdnech ho raději stáhli z prodeje.
Pojďme od Edisona do současnosti. Druhý příběh jsem zažil sám. Před několika lety jsem byl na fotografickém workshopu reportážní fotografie s Janem Šibíkem, asi nejslavnějším českým fotoreportérem, který vyhrál mnohokrát Czech Press Foto, fotil válečné konflikty a jiné dramatické události po celém světě (a také naši svatbu). Dopoledne jsme strávili s trochou teorie. Fotograf nám kladl na srdce, že pokud chcete vyfotit opravdu dobrou fotku, musíte jich udělat opravdu hodně a pak vybrat tu nejlepší. Jasně, to dává smysl, říkal jsem si. Poté jsme šli do terénu do centra Prahy a fotili kolemjdoucí ve městě v různých situacích. Jan Šibík se každému z nás asi 15 minut věnoval, chodil s námi a radil nám. To, co radil mně, mě dost překvapilo. Měl jsem pocit, že jsem udělal obrovské množství fotek, ale zkušený fotograf mi stále dokola říkal: „Ještě foť, víc fotek, nepřestávej.“ Udělal jsem ten den snad dva tisíce fotek a musím říct, že některé se celkem povedly.
Experiment s překvapivým výsledkem
Další příběh je o jednom instruktorovi keramiky z jedné umělecky zaměřené vysoké školy. Ten rozdělil svou skupinku studentů na začátku semestru na poloviny. První půlce řekl, že jejich známka bude záviset na hodnocení umělecké kvality jednoho kusu keramiky na konci semestru. Na tomto výtvoru prokážou, co se všechno naučili. Druhé půlce oznámil, že je bude hodnotit čistě podle počtu kusů keramiky, které za semestr vytvoří. Dejme tomu 25 kilogramů kusů v součtu jim zajistí plný počet bodů. Během kurzu studenti z první, „kvalitativní“ skupiny investovali svoji energii směrem k tvorbě dokonalého díla, oproti tomu „kvantitativní“ skupina kroužila hrnce a hrníčky jeden za druhým jako na běžícím pásu. Výsledek tohoto experimentu všechny překvapil: Když komise vybrala několik nejlepších výtvorů z ročníku, všechny z nich patřily studentům z kvantitativní skupiny. Ti totiž strávili mnohonásobně více času u keramického kruhu a díky tomu se mnohem více zdokonalili a udělali fakt skvělé věci.
A máte nějaké špatné nápady?
Kreativita je schopnost přicházet s množstvím různých nápadů, jak spojit existující věci do neobvyklých kombinací. Kdo je kreativní, je tedy schopen přicházet s novými propojeními. A jejich kvalita, originalita, užitečnost bývají ale různé. Pár nápadů je hodně dobrých, velká část průměrných a některé fakt špatné. Řekl bych dokonce, že kvalita nápadů kopíruje Gaussovu křivku normálního rozdělení.
Někteří lidé říkají, že nemají žádné dobré nápady. Můj oblíbený podnikatel a autor Jason Fried na to říká: „Dobře, a máte nějaké špatné nápady?“ Abyste měli dobré nápady, musíte mít hodně nápadů.
Kreslení není kreativní činnost
Rád otvírám téma kreativity na svých školeních Design Thinkingu ve firmách tím, že účastníkům zadám něco konkrétního rychle nakreslit. Obvykle se nejprve zvedne vlna protestů, nakonec však všichni vezmou tužku a něco stvoří. Možná si pak říkají: „Co bylo cílem? Aby nám lektor snížil sebevědomí, ukázal, jak jsme málo kreativní, a ještě to udělal tak, aby to všichni kolem viděli?“
Není to tak. To, co chci účastníkům sdělit, je to, že kreslení není kreativní činnost. Kreslení je částečně řemeslná dovednost zachytit realitu na plátno, částečně umělecký obor. Naproti tomu kreativita je schopnost přicházet s množstvím různých nápadů a jejich propojení. Bohužel do nás od mala mylně vtloukali, že kreativita a umělecké nadání jsou jedno a to samé. Neumíš kreslit, nejsi kreativní. Přitom to jsou dvě absolutně rozdílné dovednosti. Už o samotném kreslení máme dosti zkreslenou představu. „Já neumím kreslit,“ říkají lidé a podvědomě dělí svět na ty, co se narodili s tím, že kreslit umějí, a ty, kteří neumějí. Vnímají to jako fixní dovednost. Přitom všichni vědí, že abyste uměli třeba hrát obstojně na piano, musíte dlouho a usilovně cvičit.
Jak tedy být kreativnější?
Nebojte se špatných nápadů. Nepodlehněte strachu, co tomu řeknou ostatní. Když něco vymýšlíte, zkuste vygenerovat co nejvíce nápadů. Nemáte tak sice jistotu úspěchu, ale bez množství máte jistotu neúspěchu
Na svém školení kreativity učím studenty základních 7 principů, tak jak je chápu já
#1 Nebojte se, nezabijou vás
Od přírody nás paralyzuje strach odmítnutí. Vědomě či podvědomě se bojíme sdílet své nápady nebo výtvory s ostatními, protože se bojíme, že se nám vysmějou. Mozek totiž myslí, že se vám nejen vysmějou, ale rovnou vás zabijou. O tom jsem psal v článku Jak se Adaptovat na cokoli.
#2 Kdo chce dobré nápady, musí mít špatné nápady
O tom je dnešní článek 🙂
#3 Géniem nejste, génia chytáte
Slovo génius má stejný původ jako slovo džin, čili duch. Naši předkové nevěřili, že někdo génius je, ale génius vás v nějakém momentě políbí, něco jako můza. Je dobré tedy proto naučit se systém jak dobré nápady zachytávat. Třeba můžete zavést, že se budou lidi ve vaší práci povinně během dne sprchovat.
#4 Využijte sílu skupiny
Brainstorming nefunguje. Je potřeba použít lepší metody, jak vytáhnout ze skupiny co nejvíce.
#5 Použijte váš mozek, ne vaši peněženku
Tenhle princip jsem rozebíral třeba ve článku Dvousekundový Lean – inovujte firmu, stačí vám 2 vteřiny denně
#6 Zpochybněte všechno (First-Principles Thinking)
O tomle píšu v jiném článku zde na blogu: Pokud si kopete hrob, nekopejte rychleji, ale přestaňte kopat. 5 kroků k Lean procesům dle Elona Muska
#7Užívejte si a bavte se
Věděli jste, že být offline je nový luxus? Ne? Přečtěte si můj článek Být offline je nový luxus: 3 triky, jak ho získat.
Kdo chce tvořit dobré věci, musí jich vytvořit hodně. Samotné množství vyprodukované práce či nápadů vám slávu a úspěch automaticky nezajistí, bez kvantity se ale daleko nedostanete. Čím více toho vytvoříte, tím lépe budete nová, neobvyklá propojení vidět. A tím více dobrých nápadů z vás vypadne. Čím začnete ještě dnes?
Líbilo?
Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:
