Příštích čtrnáct dní nastane to, co bylo první půlku mého života zcela normální a běžné, ale v druhé půlce života se to stalo bizardní, nemožné až děsivé. Budu 14 dní zcela bez internetu a většinu času bez signálu mobilu. Ale těším se na to, moc. A na tropickou Kubu také. Mějte se krásně, přijedu odpočatý a plný myšlenek pro tento blog!
2 příběhy, jak firmy zkouší finty na zákazníky a se zlou pochodí
Nedávno se mi stalo něco, co mě opravdu naštvalo. Občas mi u mého mobilního tarifu dojdou data. Jednou se to takhle večer stalo a já jsem si zaplatil dodatečný balík dat za několik set Kč. Později jsem však zjistil, že období pro obnovení mého balíku dat v tarifu zdarma mi začínalo následující den. Byl jsem vzteklý, protože kdybych to věděl, večer bez dat bych v pohodě přečkal. Myslíte, že na stránce doobjednání dat najdete informaci o tom, kdy se vám automaticky doplní váš stávající balík? Nenajdete…
Omyl nebo finta?
Stát se mohly dvě věci. Buď si toho u operátora nikdo nevšiml, o čemž pochybuji. Nebo teď někdo ve firmě na zlepšovacím projektu hrdě prezentuje výsledky, jak odstranění informace o doplnění balíčku dat přineslo desítky milionů v tržbách za dodatečná data navíc.
Podobně to dělal kdysi Ryanair, když před zaplacením letenek neukazoval obligátní rekapitulaci dat a jmen na letence, čímž pravděpodobně zvýšili chybovost. Letenky nejdou vrátit a tak chudáci, co udělali chybu, museli bookovat nové. A super, krásný quick-win na zvýšení revenue, jak by řekli konzultanti.
Pravda vítězí
Naštěstí, více a více firem navrhuje své produkty a služby s člověkem, lidskou bytostí v centru, nikoli s hodnotou akcie v centru. Tohle jsou smutné příklady, kdy to tak není. Jsem ale naprosto přesvědčen, že i ve světě retailu vítězí dobro a pravda a jakékoli fintičky na zákazníky přijdou firmy z dlouhého pohledu draho. Zákazníci, nenechte si takovéto věci líbit. Firmy, zjišťujte si, co zákazník cítí během nákupu a používání vašich produktů nebo služeb. Zaměřte se na člověka. Uděláte svět lepší a ta hodnota akcie přijde.
Jak otevřít lidem ústa úžasem
Byla jednou jedna výzkumnice na jedné významné univerzitě. Jednoho dne provedla experiment a výsledek ji velmi překvapil…
Rozdělila dobrovolníky do dvojic. První z dvojice dostal do ruky tužku a seznam 120 známých písniček (Např. americká hymna, rolničky, Happy birthday apod.). Jeho úkolem bylo koncem tužky vyťukávat písničky do stolu. Úkolem druhého bylo hádat, o jakou písničku se jedná.
Výsledkem bylo, že lidé, co hádali, uhodli v průměru pouhé 3 písničky ze 120, to je 2,5 %. Výzkumnice se také před každou písničkou ptala „vyťukávačů“, jak si jsou jistí, že ten druhý písničku uhodne. Vyťukávači odhadovali pravděpodobnost v průměru na 50%.
Ti, co předávali zprávu ve formě vyťukané písničky, odhadovali úspěšnost 60 ze 120, ve skutečnosti to bylo jen 3 ze 120. To je sakra rozdíl. Jak k němu došlo?
Představte si, že někomu vyťukáváte písničku. Hraje vám při tom v hlavě melodie a do jejího rytmu ťukáte. Je to přece tak snadné? Problém je, že ten druh melodii ve vaší hlavě neslyší. Co se vám zdá zcela srozumitelné, může být pro druhé úplně nové.
Zklamání a úžas
Možná jste to zažili. Byli jste na prezentaci. Mluvčí vás zahrnul spousto abstraktních témat, u kterých jste netušili, co znamenají, ani jak spolu souvisí. Cítíte frustraci, hněv, vztek. Na konci dostane prezentující místo dotazů jen tváře s nepřítomnými a zmatenými pohledy. Co bylo obsahem prezentace? Těžko říct, asi už si to ani nepamatujete.
Po této marné přednášce přišla další. Přednášející nejprve vysvětlil základní pojmy, použil metafory, příběhy. Začal s tím, co znáte, a postupně vás vedl až k novým myšlenkám, které vás přivedly v úžas. Doteď si pamatujete, co říkal a občas nadšeně vykládáte tyto příběhy přátelům.
Prokletí vědění a jak se ho zbavit
Výzkumnice z příběhu výše se jmenuje Elisabeth Newton a experiment byl proveden v roce 1990 na Stanfordu. Ukazuje něco, čemu odborníci říkají „Prokletí vědění“ – pokud něco víme o nějaké věci a chceme to někomu vysvětlit, podvědomě předpokládáme, že některé věci jsou jim jasné.
Předání myšlenky tak, aby jí publikum pochopilo a zapamatovalo si, je umění. Ještě před pár lety jsem v tom byl nebyl nejlepší, ale hrozně mě baví se v tom zlepšovat a tuto dovednost usilovně trénovat.
Nejlepší knížka, která my s tím v poslední době pomohla, se jmenuje „Made to stick“ / „Zaujmout hned napoprvé“. Zábavnou formou a s plno příběhy ukazuje základní principy toho, jak předat zprávu tak, aby si ji lidé pamatovali. Z ní také pochází příběh o „vyťukávacím experimentu“. Doporučuji!
Skvělá je také „Přednášejte jako na TEDu“ od pořadatele této konference Chrise Andersona. Ten mimo jiné říká, že vaši posluchači potřebují až 5x více času na pochopení vaší myšlenky, než si myslíte.
Úžasem otevřená ústa
Říkat světu smysluplné věci je nutné, ale samo o sobě to nestačí. Záleží na tom, jak to řeknete, napíšete. Když o prokletí vědění víte, dá se ho omezit. Lidé vás pak budou poslouchat, vnímat, možná oněmí úžasem a poté budou váš příběh vyprávět dál. A vaše myšlenka žije
Jednou přijde den, kdy váš tým bude pracovat z pláže.
Udělal jsem experiment. „Odstěhoval“ jsem se v lednu na týden do slunné Malagy na jihu Španělska. Byl to dobrý nápad? Bylo to k něčemu? A je v tom budoucnost? Během svého pobytu jsem sepsal pár postřehů.
Živím se tím, že pomáhám lidem pracovat chytřeji, rád se dívám ze všech stran, jak pracují týmy ve firmách a co funguje pro osobní produktivitu. Navíc tu v Česku v té době panovala ukrutná zima. Zkusil jsem tedy sám na týden vyjet a věnovat ho intenzivní práci u moře.
Základ mé práce tvoří tréninky a konzultace pro firmy. Samotný čas u klienta je jen špička ledovce, pod hladinou se nachází stovky hodin vývoje školení, budování marketingové strategie, psaní článků, vyhledávání trendů a tak podobně. Každý, kdo děláte podobnou práci, víte, že najít ve smršti schůzek, e-mailů, workshopů a operativy čas pro tuto tvůrčí práci vyžaduje maximální úsilí. Proto jsem si vyhradil 7 dní pouze na tuto hlubokou práci, na „samotě“ krásného a slunného přímořského města. A funguje to!
Můj typický den v Malaze
Jak vypadal můj den? Ráno jsem vstal a 2-3 hodiny pracoval zahrádce mé oblíbené kavárny 3 minuty od mého ubytování v centru. Poté jsem se šel na dvě hodinky projít po nábřeží nebo si číst na pláži, k tomu jsem si dal něco k jídlu. Odpoledne jsem pak opět pár hodin pracoval na pokoji nebo v lobby. Potom večeře, případně navštěva muzea, galerie, akce. Večer jsem mrknul na maily, otevřel pivo a pracoval opět tak do jedenácti. No a pak jsem si četl v posteli.
Za těch pár dní jsem byl neskutečně produktivní a stihl jsem si připravit věci, které bych jinak dělal měsíc. Navíc jsem přečetl skoro 3 knížky. Chyběl mi sice sociální život, manželka, kamarádi a pohodlí domova, ale na tu chvíli jsem to přežil
Co to znamená pro týmy?
Jako freelancer pracuju velkou část času sám, ale dokážu si představit, jak může takovýto týden přinést výsledky celému týmu. Odtržení od reality všedního dne, naprosté ponoření do práce, ale také společné zážitky. A udělá se toho hromada.
Nový trend útočí: Company retreats
Neobjevil jsem ale nic nového, tento trend firemích „retreatů“ se na nás valí ze zahraničí jako tsunami. Českoslovenští The Surf office zakotvili v Portu a na Kanárech, kde nabízí celým týmům týdenní pobyt včetně ubytování, stravy a rychlého wifi jako balíček. Robert Vlach z portálu Na Volné noze nabízí na Retreat.cz skromnější, ale o to romantičtější místo v Beskydech. Český globálně úspěšný startup Gamee se nedávno vrátil z měsíčního retreatu na Bali a nemůžou si to vynachválit. A třeba i Bill Gates nebo Mark Zuckerberg si dává už léta ještě tvrdší verzi, svůj „thinking week,“ kdy vůbec netvoří, jen přemýšlí. Digitální nomádi žijící měsíce v Thajsku jsou trochu jiná kategorie, ale jádro myšlenky je podobné. Sám mohu potvrdit, že ač jsem pracoval minimálně stejně intenzivně jako doma, cítil jsem se po návratu z 80% odpočatý, jako kdybych přijel z dovolené. Klasickou dovolenou to nenahradí, ale tohle je win win!
Kdy pojedete vy?
Myslím si, že firemní výjezdy i v korporátním prostředí brzy nahradí otřepané teambuildingy. Jeli byste? Nebo už jste se svým týmem byli? Napište mi vaše zkušenosti!
Pokud pracujete v tradiční, konzervativní společnosti, pravděpodobně ještě chvilku potrvá, než umožní jednotlivcům nebo týmům krátkodobé retreaty. Vytvořte poptávku. Supermarkety také ještě nedávno neprodávaly farmářské potraviny a nezačali to dělat z dobré vůle. Tlačte na své zaměstnavatele. Přesvědčte je, že to je výhoda pro obě strany. Uděláte si pracovní život trochu lepší.
Jak předpovídat úspěch na trhu? Ani umělá inteligence vám nepomůže
Co se stane, když smícháte Pomádu tak trochu „divný“ film 500 dní se Summer s trochou Bolywoodu a muzikálu a dáte tomu jazzovou kulisu? Kombinace zní bizarně…ale výsledkem tohoto mixu je film, který letos získal 14 nominací na Oscara, stejně jako před dvaceti lety Titanic. Film La La Land se nám líbil, ale to není hlavní bod tohoto článku. Fascinuje mě na tom jiná věc. Lidé v marketingu se už desítky let snaží předpovídat úspěch nebo neúspěch produktů a děl, a to zcela bez výsledků. Přestože se na tento úkol nyní nasazují umělou inteligenci, stále je předpověď stejně beznadějná.
Nepředvídatelné
„To je přece skvělý nápad, to bude na 100 % fungovat!“ říkají často lidé začínající s podnikáním. A pak neméně často padají na hubu. I já jsem před pár lety žil v představě, že pokud mám všech pět pohromadě, můžu předvídat, jestli nějaký produkt, film, nebo myšlenka na trhu uspěje nebo ne to bude kolosální propadák. Fakt je, že to nedokážu nejen já, nedokáže to nikdo..
Ndyby šlo předvídat, co se bude prodávat a co ne, nevznikaly by žádné filmové propadáky. A hle, špatných filmů existuje mnohem více, než by člověk chtěl. Netflix nasadil na vývoj nových seriálu těžkou zbraň. Má naprosto přesná data o uživatelích, na co koukají a v jaké minutě vypínají filmy a seriály, když se jim nelíbí. Na big data nasadil umělou inteligenci a zjištění používá při psaní nových scénářů pro vlastní seriály. Výsledek? Mají nějaké dobré věci (Narcos – 94% na ČSFD, BoJack Horseman – 86% na ČSFD …), ale velká část originální produce Netflixu je větší utrpení než turecká telenovela s polským dabingem. Nebo jak by řekli v USA, „shit hit the fan.“
Neúspěchy jsou úspěch
Ani já po roce a půl psaní tohoto blogu nedokážu předpovědět, který článek bude úspěch a který propadák. Čtenost jednotlivých článků první týden po zveřejnění mi kolísá až desetinásobně. Je jisté, že více táhnou příběhy než poučky. Úspěch vždy zaručí také vyprávění o mých neúspěších a průserech.
Nemožnost předpovědět, co uspěje, mně tedy nepřestává fascinovat. Člověk se může trochu zlepšit cvikem, ale na světě není nikdo, kdo dokáže ukázat na budoucí filmový nebo produktový trhák s větší šancí než šimpanz ze safari v Dvoře králové. Jediné, co nám zbývá, je zkoušet, iterovat, prototypovat, experimentovat, testovat. A ne jednou, ale mnohokrát. A čím víc se toho nepovede, tím větší šanci je najít tu jednu věc, co zabere.