Jak může být někdo tak hloupý a chodit do Starbucksu? Tohle je výbušné otázky obvykle následované dlouhou, emotivní diskusí, která nikdy nic nevyřeší. Proč to tak je a jak z toho ven? A co ten Starbucks?

Jak může být někdo tak hloupý a …
…chodit do Starbucksu?
… chodit do hipsterských kaváren?
… nechodit do kaváren?
… používat Apple produkty?
… koukat na TV Nova?
… kouřit?

V čem je problém s těmito otázkami

Proč děláte to, co děláte? Každý člověk má základní, silné potřeby, které se snaží naplňovat. Tony Robbins říká, že lidi žene kupředu kombinace šesti základních potřeb:

  1. Jistota
  2. Nejistota (rozmanitost)
  3. Důležitost,
  4. Láska a spojení,
  5. Rrůst,
  6. Přispívání světu

Každý je má jinak seřazené a obvykle ho žene jedna hlavní (Rychlý test, která je ta vaše, si můžete udělat zde. Mně vyšla jako hlavní potřeba růst.)

Žádný produkt není pro všechny lidi na světě. Vždyť třeba potřeba jistoty (že to bude pokaždé stejné) a potřeba rozmanitosti (že to bude pokaždé jiné), se v zásadě vylučují. Lidé, kteří mají silnou jednu či druhou z těchto potřeb, se pravděpodobně nebudou potkávat třeba v kavárnách.

Starbucks

Co lze relativně objektivně říct o těchto kavárnách?

  • Jsou oproti jiným kavárnám drahé
  • Chuť kafe nebývá experty hodnocena nejlépe
  • Zážitek z návštěvy je všude po světě téměř stejný

Co myslíte? Jakou základní lidskou potřebu Starbucks nejvíce naplňuje (vyjma biologických potřeb kofeinu, pití, čůrání a wifi)?

Je to jistota.

Udělali jste si test? Nebo tušíte jaké silné stránky máte? Já si myslím, že jestli čtete tento článek na mém Linkedin nebo na blogu, pravděpodobně jste ze stejné sociální skupiny a spíše než jistotu oceníte objevování, nové věci. Rádi poznáváte nová místa, nové restaurace, nové lidi.

Pak je tu ale skupina lidí, pro které je jistota vše. To jsou lidé, kteří jezdí každý rok na dovolenou na stejné místo, chodí do stejných restaurací kde jí stejná jídla. Lidé, co koukají na seriály. Když totiž už seriál znají, neriskují jako u filmu, že se jim nebude líbit.

A tito lidé rádi chodí do Starbucksu.

Chtějí totiž jistotu, že ať jsou kdekoli na světě, dostanou stejné kafe za stejnou cenu a stejný úsměv. (Mimochodem, jestli žijete v ČR, zkuste si tento týden všímat, kde se na vás obsluha usměje. Ve světě je to běžné, ale v naší zemi bohužel málokdo hne brvou a změní neutrální až naštvaný výraz. Z mé zkušenosti je Starbucks jediné místo, kde se na mě usmějí. A mám to rád. A možná to máte jinak, ale já se dívám raději na naučený úsměv než autentické nasrání.)

Za tuto jistotu je hodně lidí ochotno zaplatit. Oni ví, že můžou mít lepší kafe jinde, ale nestojí jim to za to objevování, za to riziko, že bude moc kyselé, bude to dlouho trvat nebo bude nepříjemná obsluha.

A Starbucks není jen jistota, ale může naplňovat některým lidem i jiné potřeby, třeba selfie s bílozeleným kelímkem posiluje vnímání vlastní hodnoty, nebo prostě mají lidi rádi to, že se na ně někdo usmívá.

Nemáte ho rádi?

Žádný produkt není pro všechny lidi na světě. Nikdy se nezavděčíte všem. Pokud vás Starbucks ničím neláká, pravděpodobně nemáte silné potřeby, které Starbucks naplňuje. To je naprosto v pořádku. Stejně existuje skupina lidí, které přijde návštěva hipsterské kavárny nepochopitelná. Čili otázka „Jak může být někdo tak hloupý a používat produkt/službu X“ nemá řešení. Každý člověk má různě silné potřeby co chce mít, čím chce být, co chce zažít a co cítit. To, že ostatní to mají jinak, neznamená, že jsou hloupí.

Nejde říct že…

… Starbucks je drahý. Pokud ho někdo vnímá jako drahý, pak je to proto, že nevnímá získanou protihodnotu k ceně jako dostatečnou. Pro druhého člověka to ale může být naopak. A oba udělají správné, racionální hodnocení.

Nejde objektivně soudit člověka, že se ve výběru kavárny rozhodl špatně.

Nevidíme mu do hlavy, jak se cítí. Nejde soudit jen podle kritérií co jsou vidět, jako je cena a kvalita. Stejně tak nemůžeme soudit někoho, že si kupuje Apple, kouká na Novu nebo volí určitou politickou stranu. Nemůžeme soudit nikoho, že si něco na Alze koupil o 100 Kč dráž oproti eshopu franta.cz. (Jediné, kdy jde odsoudit něčí rozhodnutí je ve chvíli, kdy to škodí ostatním – kouření, šíření nenávisti, neekologické chování)

Buďme empatičtí. A šťastní.

Starbucks možná je, možná není pro vás.

Otázky „Jak může být někdo hloupý a …“ nemají řešení a jenom žerou čas. Prosím, šiřte tuto informaci dále. Ať si ušetříme čas a nervy v nekonečných diskusích.

Místo toho, ať jdou raději lidi v klidu na kafe. A je mi upřímně jedno kam 🙂

Líbilo?

Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:

Autor Jiri Benedikt

Trenér dovedností budoucnosti: Design thinking, Lean, Digi skills. Pomáhám lidem tvořit a růst v digitální době. Chodím po horách, lezu po skalách, ležím v knížkách.

Připojte se k diskuzi

4 komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *