Nový článek na blogu:

Superschopnost bílých límečků? Práce s „malými daty“. Máte ji?

„Kdyby vám někdo přiložil pistoli k hlavě a donutil vás pracovat místo osmi hodin denně jen jednu hodinu denně, co by jste dělali?“ ptal se svých čtenářů autor Tim Ferris ve snaze donutit je přemýšlet o tom, co je skutečná priorita v práci. Obměnil jsem tento mentální model na svojí práci: Kdyby ředitel nějaké společnosti za mnou přišel, že mám jeden den na to zvýšit produktivitu jeho firmy? Vím naprosto přesně, co bych dělal. Nezaváděl bych Lean, ani neměl motivační řeči, ani nepřemýšlel o robotizaci, inovaci nebo nepřinesl do kanceláře fatboye. Naučil bych je pořádně pracovat s Excelem.

Práce s tabulkovým procesorem (Excelem, nebo dnes už téměř srovnatelnými Google tabulkami) považuji za superschopnost bílých límečků (duševně pracujících lidí). Tuto super schopnost není těžké získat a může vám prokazatelně získat dvě věci: Čas a moc. Moc? Ano, moc.

Život na tropickém ostrově a moc díky excelu.

Představte si, že se přestěhujete do exotické země na ostrově v Karibiku, kde jste nikdy předtím nebyli. Zavřou vás ale okamžitě po příjezdu do místnosti bez oken a zároveň z vás udělají autokratického vládce tohoto ostrovního království. Jednou za týden vám donese sluha 5 fotografií ze světa tam venku. A žádá odpovědi na otázky ohledně toho, do čeho má vláda investovat, jak nastavit rozpočet, jak zajistit energetiku, vzdělání, vědu a obranu země. To se velmi těžko řídí podle fotografií.

V takovéto situaci je často člověk ve firmě, po kterém se chce dělat rozhodnutí, ale který neumí dostatečně pracovat s daty. Spoléhá jen na čísla, které mu spočítají a předají jeho kolegové, nebo různé agregované reporty ze systému. A když systém neumí dát odpověď na nějakou otázku, musí se obejít bez ní. V horším případě pracuje jen s domněnkami a názory.

Na fotografiích lze leccos velmi jednoduše vyretušovat, zakrýt, stejně jako v agregovaných reportech nebo ústní informaci. Pokud ale umíte si data stáhnout přímo z databáze a pomocí rychlé analýzy v tabulkovém procesoru získat odpovědi, dává vám to 1000x lepší předpoklady ke správnému řízení. Víte, jaká je situace. Je mnohem těžší vám něco nalhat nebo zatajit.

Říkáte si, že hodně společností už má dnes dokonalý reporting, dashboardy atd…ale možná ještě více společností je nemá. Startupy a menší firmy zatím takovéto řešení nemají zavedené, spoustu tradičních firem tam taky ještě nedošlo. A umět si „šáhnout na data“ vám dá neuvěřitelnou konkurenční výhodu a moc. A mnohem lepší rozhodovací schopnosti a postupně i lepší výsledky.

Hodně společností dnes spíše řeší, jak využít big data. Často ale přeskočily první krok – umět zpracovávat „malá data“. Excel dokáže hravě zpracovat milion řádků, což stačí na velkou část rozhodovacích problémů.

Šetří čas

Řeknu vám příběh, který jsem zažil jako lektor v jedné firmě. Potkal jsem tam jednu milou a sympatickou projektovou manažerku, která vynikala ve své pracovitosti a zapálení pro věc. Zkrátka skvělý zaměstnanec. Jednoho dne mi však řekla, že se se mnou nemůže sejít, protože musí připravovat výsledkové přehledy pro výrobní stroje. Celý den? To mi připadalo zvláštní…

Jednalo se o výrobní společnost s dvěma desítkami strojů. Ke každém stroji projektová manažerka každý měsíc vyvěšuje provozní výsledky za předchozí období – spoustu grafů, tabulek a přehledů. Příprava těchto zpráv v Excelu ji zabrala celý den. Ručně si stáhla zdrojová data ze systému a různě naformátovala a nastavila tabulky a grafy a poté je přehrála do Powerpointu a vytiskla.

Víte, za jak dlouho zvládne tuto práci nyní? Za méně než 5 minut. Naučil jsem jí pracovat s několika funkcemi, které neznala. Díky tomu ušetřila doslova 99 % času. Ten pak mohla strávit užitečnou prací na svých projektech.

Není jediná, u které se to povedlo. Zrovna včera mi jedna účastnice mého Excel kurzu ve firmě řekla, že jsem jí ušetřil 2 hodiny práce denně díky kontingenčním tabulkám. Jak byste naložili s 2 hodinami času denně vy? Myslím, že máte spoustu nápadů, co s nimi.

Na co se Excel nehodí

Excel je dobrý na jednorázové zpracování malých dat, ověření hypotézy, zjištění problému, sumarizace výsledků. Není to vhodný nástroj na pravidelný reporting, projektové řízení, záznamu a sdílení dat, evidence atd..na to jsou dnes již modernější a efektivnější nástroje, o kterých napíšu někdy příště.

Proč to dělám?

Jednou z věcí, které dělám je, že učím lidé ve firmě pracovat právě s Excelem nebo Google Sheets. Práce s tabulkami může být opomíjená oblast a učit lidi s Excelem se může znát v dnešním světě digitálních nástrojů a cloudu banální. Z vlastní zkušenosti vím že to je věc, která může jednotlivce i společnnost posunout o obrovský skok v řádu hodin. Cizí jazyk se za půl dne nenaučíte. Firmu za půl dne netransformujete. Ale dát do rukou lidem moc se správně rozhodovat a ušetřit čas, to práce s tabulkami umožní. Vidím za svou prací téměř okamžité výsledky mých klientů. A proto to dělám rád.

Nový článek na blogu:

Sex v patnácti a 8 principů, jak přemýšlí startupy

Big data, to je jako teenagerský sex:

– Každý o tom mluví.
– Nikdo pořádně neví, jak se to dělá.
– Každý si myslí, že to všichni dělají,
– takže každý tvrdí, že to dělá taky.

Tento citát řekl údajně americký autor Dan Ariely. To bylo před třemi lety, kdy big data byly jenom takové zaklínadlo, o kterém nikdo nic nevěděl.

Nový sex v patnácti

Novým „sexem v patnácti“ pro korporace začíná být ale „startupové myšlení.“ Startupy dnes odčerpávají z pracovního trhu chytré mozky, kterých kvůli současné dobré ekonomické situaci moc volných nezbývá. Navíc startupy převrací na ruby jeden trh za druhým. Tradiční firmy, které se tomuto nepřizpůsobí, by mohly už za 5-10 let skončit v propadlišti dějin. Proto firmy cítí potřebu, že je třeba něco s tím dělat, začít přemýšlet jinak.

Samsung před časem oznámil, že chce, aby celá obrovský firma fungovala jako startup. Mnoho dalších velkých firem vyhlásilo globální programy nového způsobu práce, chytré kanceláře a podobné. Co to ale znamená myslet jako startup? Zažil jsem tradiční firmy jako své zaměstnavatele i klienty, nyní několik let pracuji se startupy. Rád bych v tomto článku shrnul svůj pohled. Rozhodně věci nejsou černobílé, nestojí proti sobě byrokratické a zkostnatělé korporace a svěží rychlé a inovativní startupy. Vše se dnes prolíná. Tento nový typ myšlení začíná nad zkostnatělostí převládat a o trochu více ho zatím najdete ve světě startupů. Budu mu proto říkat „startupový mindset“. A ten jsem zde shrnul do osmi principů:

1. Zítra znamená nikdy

Toto je můj oblíbený citát Tima Ferrise. První krok se dělá hned teď. Ne zítra, ani za týden. A to je strašně důležité. Pak je společnost schopná inovovat produkty v řádu týdnů, ne měsíců a roků.

2. Je třeba mít mindset tvůrce

Lidé v tradičních často mívají mindset oběti: „Všechno je tu pomalé, složité a na prd a nic s tím nemůžu dělat, nejde to.“ Mindset tvůrce je jiný: „Co udělám pro to, aby se to změnilo?“. Tvůrci nečekají a hlavně neříkají, že něco nejde.

3. Výsledky jsou král

Když v korporaci nemáte výsledky, je třeba hodně a často mluvit o potenciálních projektech, které jsou těsně před dokončením a o klientech, které máte téměř podepsané. Potenciál a to co bude, nikoho ve světě startupů moc nezajímá. Výsledky jsou král.

4. Žádat o odpuštění, ne o svolení

Každé podnikání je trochu punk. Když vznikají startupy, často je víc pravidel porušeno, než dodrženo. Podívejte se třeba na Uber. V tradičních firmách bývá tolik pravidel, že jejich plné dodržení v zásadě znemožní dosahovat výsledků. Bez trochu boření a punku se to neobejde.

5. Dělat jen to, za co zákazník platí, vše ostatní eliminovat

Tenhle princip je mnohem starší, pochází již z Lean production, štíhlé výroby z Toyoty. Později byl převzat do metody Lean Startup Erica Riese. Lean je skvělý myšlenkový nástroj, protože už Antoin-de Saint Exupéry říkal: „Dokonalost je dosažena ne když již není co přidat, ale když již není co odebrat.“ Startupy opravdu nemají ten luxus dělat něco navíc. A to je dle mého dobrý způsob myšlení.

6. Malý posun každý den je obrovský skok v delším období

Už jsem tu kdysi psal tuto rovnici:

pokud nějaký celek každý den zvětšíte o jedno procento, na konci roku jste na 37,8 násobku původní velikosti. Takovou sílu mají malé, ale pravidelné změny k lepšímu. A víte o kolik rostl Instagram v době nejvyššího boomu? O „pouhé“ 1% denně.

7. Ptát se a challengovat ty kolem vás i nad námi

Ne v každé společnosti kultura dovolí, aby byl manažer challengován zaměstnancem. Převládá myšlení typu „Já raději nic neříkám, ještě se to obrátí proti mě“ nebo „Ať si to udělají jak chtějí, já jen budu dělat svou práci.“. Naopak, v některých firmách a startupech je to jinak. Lidé se nebojí předstoupit klidně před investory a říct jim, že si myslí, že mnohem lepší by bylo dělat nějakou věc úplně jinak. A to je myslím super.

8. Vědět, proč ráno vstávat

To nejdůležitější nakonec. Ti lidé, kteří jsou ve startupech, mnohem častěji vědí, proč ráno vstávají. Chtějí něco změnit. Nechtějí jen peníze a uznání. A takové myšlení je potřeba v každém týmu. Věřím, že i tradiční firmy se časem více naučí takové to lidi nabírat a osobní poslání v nich udržet a dále budovat.

Proč ráno vstávám já

Tohle je můj seznam. Určitě není kompletní. A jak jsem říkal, rozhodně to není černobíle. Určitě existuje spoustu tradičních firem, které takhle už přemýšlí. A hodně startupů má určitě zkostnatělou firemní kulturu a tradiční mindset. Ať je firma malá nebo velká, tradiční hráč nebo vyzývatel, musí začít přemýšlet jinak. A proto ráno vstávám já. Pomáhám firmám pracovat chytřeji a budovat startupový mindset. (Třeba skrz nové školení Digitálních nástrojů, teré jsem začal dělat ve spolupráci s agenturou Stario).

Jaký je váš názor? Co u vás ve firmě funguje dobře, co naopak potřebuje změnit? A jak vy vnímáte startupové přemýšlení? Napište mi dolu do komentářů. Díky a těším se zde opět za týden v úterý.

Nový článek na blogu:

3 taháky pro lepší texty a méně stresu

Tehnle článek odkazuje na taháky pro lepší texty. Můžete také kouknout na moje taháky k Excelu nebo k prezentačním dovednostem.

Někdy je porod rychlý, někdy naopak velmi komplikovaný. Jindy se vůbec nedaří počít. Moc tomu neporučíte. A podobně je to s tímto blogem a tvůrčím procesem obecně. No a zrovna dnes se úplně nedaří „nastartovat“ mozek na psaní. Protože chci ale dodržet závazek dát vám zde na blogu každé úterý něco hodnotného, rád bych vám dnes dal pár drobností, které vám pomohou v práci.

Typografický Tahák

Píšou se uvozovky před nebo za závorkou? Co pomlčka a spojovník? A jaký je rozdíl mezi 10% a 10 %? Také se s tím trápíte? Studio Beneš & Michl vyrobilo tento krásný dvoustránkový tahák pro správnou typografii v Češtině.

365 Copy triků

Každý z nás dnes píše reklamní texty, neboli copy. Nejsou to jen články nebo obsahy webů, každý e-mail klientovi je reklamní text. Míša Mužíková vás v 365 copy tricích provede tím, jak psát jednoduše, elegantně, neotřele a k věci.

„Stress je sviňa“

Ebook od mé koučky, Janky Chudlíkové. Rychlý, neotřelý, praktický. To aby vás to psaní nestresovalo 🙂 Mrkněte na to.

To je pro dnešek vše. Věřím, že se vám materiály výše hodí. Znáte ještě nějaké podobné užitečné věci v češtině? Dejte vědět v komentářích níže.

Nový článek na blogu:

„Work hard play hard“ je mrtvé. V jakém světě budeme žít teď?

Všechno je brutálně jinak. Není to zas tolik let, co jsem opustil školu, ale to, jak lidé přemýšlejí o svých životech a o kariéře, se posunulo snad o 1000 let. Otázka je, dopředu nebo dozadu?

Sklo, kravaty a hypotéky

Když jsem v roce 2004 nastoupil na vysokou školu, začal jsem přemýšlet o tom, co chci, aby mě čekalo po ní. Po čase jsem z nástěnek a od starších kamarádů pochopil, jak to je s obvyklým kariérním životem studenta VŠE. Když se člověk bude snažit, dostane se do auditu, management consultingu nebo financí velkých firem. Tam stráví pár let nudnou prací do úmoru, aby se pak stal významným člověkem v obleku s prosklenou kanceláří, pěkným autem a domem za Prahou. Bylo pár šílenců, co šlo za alternativnějšími cíli, třeba podnikání. To jsme nepovažovali za příliš relevantní.

Flat white, instagram a nomádství

S lidmi, kteří utvářejí své představy o kariéře teď, jsem se setkával při náboru studentů do startupu ehotel.cz. Potkávám je na svých školeních ve velké čtyřce, bankách, ale i jiných startupech. Svět se nezměnil o 180 stupňů, ale představa o úspěchu naší generace začíná být nyní cizí, vzdálená. Dnešní studenti přemýšlí jinak.

První otázka, kterou při pohovorech dostávám, je, jestli je u nás možný home office nebo part time. Zájemci o správu firemního instagramového účtu přečíslí zájemce o obchodní pozice 10 ku 1. Více bodují inspirativní kanceláře než nadprůměrná finanční nabídka. Lidé automaticky počítají s flexibilní pracovní dobou a zeptat se, jestli mohou během dne na pár hodin zmizet, nepovažují za problém.

Také dle mého názoru začíná mizet pojem „work-life balance“. Hranice mezi prací a životem se stírá, není potřeba rovnováha, svět směruje k hlubší a hlubší integraci. V roce 2009 jsem dostal jako stážista hrozného sprda od své manažerky v korporaci za to, že jsem se jí něco zeptal esemeskou v 8 večer. Pro dnešní generaci není problém řešit pracovní věci večer nebo o víkendu. Když je potřeba, nepřijde jim divné, když je požádáte, aby v 10 večer sedli k počítači a něco dodělali.

Co je ale úplně nejdůležitější je, že dnes chtějí lidé vědět, proč chodí do práce. Chtějí měnit svět, dělat něco, co má smysl a dopad na životy lidí. Dnešní studenti mnohem lépe než tehdy my vědí, proč ráno vstávají.

Myšlení lidí neudělalo otočku, ale většinový mindset se změnil z „work hard, play hard“ spíše na „work on amazing things while enjoying life every day.“ Lidé, kteří nyní vychází školy a míří do korporací a startupů, myslí jinak. Jsou mnohem lépe připraveni a vybaveni na reálný svět, pracují jinak, mají mnohem větší ambice. Nejsou líní, nebojí se práce. Ale nechtějí práci tak, jak ji známe my. Chtějí něco jiného, jiný život. A my se budeme muset přizpůsobit, minimálně do doby, kdy tu bude konjunktura a na trhu práce povládne nabídka.

Co jsem se naučil já

I já jsem za poslední léta na věci začal nahlížet jinak. Knihy jako Nastavení mysli, Konec prokrastinace (která neví o prokrastinaci), ale i tvorba newyorského Youtubera Caseyho Neistata, mě naučily, že štěstí v životě nepřináší splnění cíle, ale maximalizace času, který člověk tráví ve „flow“. To jsou činnosti, které člověk miluje, které představují výzvu a u kterých ztrácí představu o čase. Výhoda je, že se jako vedlejší produkt člověk v těchto činnostech stane mistrem a ty peníze přijdou. Ale o tom jsem tu už psal.

Co na to velké firmy?

Velká čtyřka, konzultačky, banky, marktingové kolosy. Ty bohužel často stále žijí ve světě symetrických openspaců, obrovských excelů na sdílených discích, pevné docházky a hodin neproduktivních meetingů. Dobré talenty už nelze dnes získat penězmi, pár tisícovek navíc už na ně neplatí tolik jako dříve. Aby byly firmy schopné nadále talenty získávat, je třeba absolutně změnit to, jak společnosti přemýšlí, pracují, jaké nástroje používají. Proto jsem se rozhodl jako trenér a konzultat začít pomáhat tradičním společnostem budovat startupový mindset. Mám za sebou první pilotní trénink u svého klienta. Čeká mě otevřené školení Digitální nástroje pro firmy: Pracujte a myslete jako startupy s agenturou Stario. Věřím jsme na počátku velkých změn v pracovním světe tradičních firem a já jim chci pomoci se změnit.

Co si myslíte vy?

Jaký je váš názor? Vidíte změny ve svém okolí podobně jako já? Jak vnímáte své mladší kolegy? Studenti, jak vnímáte své okolí v korporacích? Dejte mi vědět do komentářů níže. Díky a pěkný den.

Nový článek na blogu:

Můj měsíc bez alkoholu: 5 překvapivých zjištění

Minulý měsíc jsem zažil něco, co už jsem dlouho nezažil. Nedal jsem si ani kapku alkoholu. Proč? Chtěl jsem zjistit, jakou má alkohol vliv na energii, práci a celkově můj život. A došel jsem k překvapivým závěrům.

Je mi 31, alkohol piji několikrát týdně ve formě večerní skleničky vína s manželkou a pár víkendových „pivčk“ s kamarády. Přemýšlel jsem, jak dlouho to je, kdy jsem byl naposledy měsíc bez alkoholu. Ani se neptejte. Pokud jste podobně staří a nejste abstinenti nebo jste nebyli těhotné, pravděpodobně jste také měsíc bez alkoholu dlouho nezažili. Proto jsem udělal tento experiment, abych zjistil, jakýživot na suchu je. Na co jsem tedy přišel?

1. Začaly mě více bolet záda a hlava

Bohužel jsem typ člověka, který trpí podvědomým svíráním svalů kvůli stresu, což způsobuje bolest zad a bolest hlavy. Moje tělo však bylo zvyklé na pravidelnou malou dávku alkoholu, který funguje mimo jiné jako uvolňovač svalů. A najednou nic! Bolesti nastupovaly opravdu silně, naštěstí zhruba po 10 dnech ustaly.

2. Začal jsem mnohem více přemýšlet o tom, jak trávím volný čas

Jeden drink v kombinaci s dobrým filmem, večeří s manželkou nebo přáteli nebo jenom jako osvěžení po sportu člověka dostane do příjemné nálady. Pokud člověk tuto „sůl“ každodenního života nemá, je mnohem těžší se zabavit a strávit čas tak, aby člověk byl spokojený. Už nestačí jít jen „na jedno.“ Pár dní mi to trvalo, než jsem se naučil hledat každodenní drobné radosti, víc vnímat svět kolem sebe. Také mě to motivovalo skutečně udělat si zajímavý program a strávit čas opravdu užitečně.

3. Nemělo to téměř žádný pozitivní vliv na mojí energii

Tohle je možná individuální. O to víc jsem ale chtěl vyzkoušet, jaký bude mít vliv odstranění ethanolu z jídelníčku na mou energii, jak se mi bude vstávat, pracovat a žít. Tady to bylo trochu zklamání. Bez alkoholu se mi nevstávalo vůbec o nic lépe. Dokonce ani po narozeninovém večírku bez kapky alkoholu nebylo ráno o moc lepší. 1. září 1991 byl den, kdy mě společnost donutila hledat recept, jak ráno brzo vstát a být svěží. Byl to první den mé školní docházky. Nyní, o 25 let, dva měsíce a 8 dní později musí říct, že ten recept bohužel stále nemám.

4. Nezhubnul jsem

Mám rád dobré pivo a víno, které však obsahují významnou dávku kalorií. Naštěstí se to na mě i díky sportu a relativně zdravé stravě zatím neprojevuje. Tajně ale jsem doufal, že nějaké to kilo dolů půjde. Přestože jsem nenahradil alkohol sladkými nápoji, s váhou to nehlo! To je opět možná také individuální. Na váhu jsem bohužel také zatím nenašel recept. Jediné období v životě, kdy se mi podařilo zhubnout, byl dvoutýdenní pobyt v nemocnici. Ne, že bych to zatím nějak zásadně potřeboval, ale člověk nikdy neví.

5. Přesto to stálo to za to to zkusit

Věřím, že nastavování si umělých mantinelů je jeden z dobrých způsobů, jak se rozvíjet a nalézt v sobě něco lepšího. Například jeden z mých oblíbených bloggerů, Leo Babauta ze Zen Habits měl kdysi celý rok, kdy se každý měsíc něčeho vzdal – cukru, mobilu, facebooku…a pokaždé si z toho dokázal něco odnést do života. Já jsem se naučil, že sklenka dobrého moku je běžnou součástí života a chvíli trvá, než zažitý systém člověk „oddrátuje.“ Dobré ale vědět, že to jde.