Dobrý den všem! V rámci Týdne podnikání v ČR 2017 pořádám Praktický workshop – business snídani na téma „Podnikatelský duch uvnitř firmy“ a rád vás tam všechny uvidím!
Řešíte, jak začít rozvíjet vaše zaměstnance tak, aby získali podnikatelský, startupový mindset? Jak nastartovat (digitální) inovace ve vaší společnosti? Na této business snídani se dozvíte, jak na to. Na vlastní kůži si díky krátkým simulačním hrám zažijete metody inovace jako je Lean a Design thinking, které nyní od startupů přebírají velké společnosti.
Co se dozvíte?
V posledním jsem pracoval s klienty jako 3M, DHL, Aspironix, PwC, Innogy a další, kde je digitální transformace a inovace velké téma. Přijďte nahlédnout pod pokličku, jak se takové projekty dělají.
Pro koho je určen: Pro odborníky z oblasti vzdělávání a rozvoje zaměstnanců a nadšence do podnikatelského ducha ve firmách Datum: 15.11.2017 8:30 – 11:30
Místo: ImpactHUB Praha, Drtinova 10, Praha Workshop vede: Jiří Benedikt (a hosté) Cena: 350 Kč Forma: Praktický workshop plný cvičení a příběhů v praxe. Malé snídaňové občerstvení zajištěno. Kapacita: 25 lidí Přihlášení: Přihlašovací formulář zde
Fotky z předchozích akcí
Budu se těšit! V případě dotazů mi napište nebo zavolejte, kontaktní údaje jsou vpravo na této stránce!
Za poslední roky jsem zažil časy, kdy jsem špatně spal, budil se přemýšlením o pracovních problémech a ještě hůř vstával. Pak se to ale zlomilo díky nečekané věci.
Kromě období špatného spaní jsem zažívali o období, kdy jsem spal jako zabitý a vstával plný energie. Když člověk špatně spí, těžko bude druhý den produktivní jako Elon Musk. A nevyspalost se řetězí. Večer se bojíte, že bude další den opět plný zoufalství, tak zase prokrastinujete u počítače a nechce se vám spát, mimo jiné jako důsledek koňské dávky kofeinu.
Nejprve jsem začal různě řešit vstávání. Zkoušel jsem vstávat pozdě, brzo, ráno číst, nečíst, běhat, neběhat, jíst, nejíst, ale bez výsledku. Pak jsem pochopil, že klíčem ke vstávání je usínání. toto jsou tedy věci, které mám na nočním stolku.
Bez mobilu
Začnu jako první věcí, kterou tam nemám. Je to mobil. Jako asi každý jsem měl rád každovečerní „opalování“ pod září malé obrazovky a instagramové sessions se často protáhly i na hodinu. Ta informační stimulace a modré světlo moc spánku nepomáhá. Naučil jsem se tedy nechávat mobil nabíjet u pracovního stolu a ne v ložnici. Tam jsem si vyhlásil „LCD free“ zónu. Zprvu to byl nezvyk a svrběly mě prsty, ale velmi rychle jsem si zvykl a je to naprosto skvělé. A i když to občas, zejména o víkendu, porušuji, nemůžu si to vynachválit.
Budík
No jo, někdo namítnete, ale když já mám na mobilu budík! Není nic jednoduššího, než si pořídit budík, třeba tento z Ikey za 49 Kč, funguje bezvadně a nevypadá zle.
Navíc se snažím budík nepoužívat. Pokud dobře spím a nevstávám druhý den ráno na vlak nebo na brzkou schůzku, ani ho nenařizuju. Budím se přesně v ten samý čas. Eva sice vstává o hodinu dříve, než já, ale tím se díky několikaletému návyku a tvrdému spánku nenechám rozhodit.
Knížka / Kindle
Jak možná z blogu víte, rád čtu knížky, a to jak fikci, tak různé o businessu. Je říjen čtu letos 23. knížku. Není to zas tak velké umění, přečíst toho hodně. Přečíst průměrnou knihu trvá cca 9 hodin. Pokud čtete každý den půlhodiny před spaním, to je 182 hodin = 20 knížek. A když přihodíte nějakou na dovolené, v letadle, ve vlaku, dá se toho přečíst fakt dost. A je to příjemný rituál, pokud to děláte ve dvou. Je to mimo jiných možností v posteli super zvyk, který utužuje vztah.
Zápisník
Spoustu lidí už zjistilo, že když nekouká do mobilu, začínají je napadat myšlenky. (Jestli vás to zajímá mrkněte na super TED talk na toto téma.) A to klidně i v posteli. Takže jsem si zvykl mít u ní papír a tužku a vše možné zachytit.
Ne vždycky to vypadá na mém nočním stolku takto uspořádaně, občas se tam začnou knihy hromadit přes sebe, ale princip zůstává. Naučil jsem se, že produktivní den začíná už večer. Čtení místo mobilu udělalo lepší mé usínání, vstávání i celý následující den.
Možná znáte ten pocit. Jste na schůzce s šéfem, má na vás pár minut a vy s ním potřebujete probrat důležitý produkt, na kterém děláte. Než stačíte doříct první větu, šéfovi zazvoní mobil na stole a řekne „Tohle musím vzít,“ načež ho z poza skla sledujete 10 minut jak telefonuje.
Vrátí se zpátky a za 5 minut další hovor. A takhle to jde dál a dál. Když se konečně dostanete ke slovu a začnete sdělovat, co máte na srdci, začne váš šéf na mailu odpovídat na zprávy. Pokud je vás na schůzce více, většinou tyto prostoje řešíte otevřenými notebooky a chvilkovým ponořením do mailu. A pak se může stát i to, že celý tým začne po „návratu“ přemýšlet, kde to vlastně při schůzce skončili.
Každého, kdo to zažil, to štve. Je to ale jen nedostatek disciplínů šéfů, nebo nutné zlo? Zkusím se na to podívat ze dvou pohledů. Nejdřív to zkusím obhájit, poté vyvrátit.
Pro: Posun firmy kupředu
Úkolem šéfa je posouvat tým nebo firmu kupředu. Často je to získávání nových zakázek, investorů, udržení klientů spokojených. A jde o rychlost. Šéf nesmí být úzkým místem, proto je jeho prvořadou povinností posouvat věci, jak rychle to jde. Proto je nutné vyřizovat telefony a emaily okamžitě, i když chvilkově členové týmu ztrácí produktivitu
Proti: Plýtvání času týmu
99% věcí tu půlhodinu nebo hodinu, co trvá meeting, počká. Když nebude šéf ani nikdo jiný vyřizovat telefony a maily, meetingy můžou být svižnější, rychlejší. To, co se řeší hodinu, se dá zvládnout při udržení disciplíny meetingů za 15 minut. Plýtvání času týmů je plýtvání potenciálem celé společnosti. Dobrý šéf primárně není úzkým místem, aby na něm všechno záviselo. Cesta je odstranění zbytečných a zdlouhavých meetingů, delegace a single tastking při schůzkách.
Jak to tedy je?
Máme tu dva argumenty a upřímně sám nevím, co je lepší. Všichni mí šéfové, co jsem zažil, telefony při schůzkách brali. Ti extrémně úspěšní, i ti ostatní. Měli jsme i ostré diskuse na toto téma, většinou však vše zůstalo při starém.
Momentálně žádný tým nevedu, ale když jsem vedl, svým lidem jsem to nedělal a telefony až na velmi řídké výjimky nezvedal. Na druhou stranu, jako šéf za sebou nemám žádný prodaný startup ani raketově úspěšný business.
Co si myslíte vy?
Napište mi to teď do komentářů! Dík 🙂
Co si myslíte vy? Je multitasking šéfů při schůzkách ospraveditelný? Nebo je to jen lenost, nebo nedej Bože arogance? Budu rád za vaše vstupy, diskuse, názory, zkušenosti. Díky.
Jako „korporace“ se označují velké, zpravidla mezinárodní firmy. V poslední době mám osobní pocit, že původně hanlivý podtón tohoto označení zaměstnavatele se ztrácí. Prostě dnes pracujete na sebe, ve startuju, v malé firmě nebo v korporaci. A ač „korporát“ v posledních letech možná ztrácí výsadní postavení mezi „dream joby“, stále se jedná o běžnou kariérní volbu s obecně známými výhodami i nevýhodami.
Sám jsem svojí kariéru ve velké společnosti cíleně začínal, přestože jsem věděl, že to není můj konečný cíl. A neměnil bych. Jako konzultant jsem velkých firem obešel desítky, i nyní na volné noze mám tu čest pracovat s těmi největšími. Během těch let jsem vypozoroval jednu věc, která je absolutně nejdůležitější nejen pro přežití, ale i pro úspěch v těchto firmách.
Balancovat na hranici vyhození
V korporaci (ale i v jakékoli jiné firmě) plníte úkoly. Jsou 4 typy:
Pro vás: Úkoly, které pomůžou vašemu kariérnímu růstu, povýšení, splnění cílů.
Pro ně: Úkoly, které pomůžou jiným ke splněním cílů, kariérnímu růstu, atd.
Pro systém: Úkoly, které pomůžou firmě existovat: Odevzdat docházku, školení řidičů atd.
Pro zábavu: Úkoly, které nepomůžou ničemu, ale člověk je dělá, aby nemusel dělat nic těžšího (např. úklid pracovního místa, čtení intranetu a různých směrnic, zkrášlování tabulek).
Přemýšlím o tom dlouho a myslím si, že je to kompletní výčet a že ony 4 kategorie se ani moc nepřekrývají. Nebo ne? Napište
Jak úkoly od sebe poznáte?
Úkoly typu 1 většinou nikdo moc neurguje. Jsou to věci jako připravit strategii vašeho oddělení, udělat skvělou službu klientovi, něco změnit, zlepšit, posunout. Když je neuděláte, zdánlivě krátkodobě se nic nestane.
Úkoly typu 2 lidé urgují velmi intenzivně. Strašně nutná věc od šéfa, obchodní tým potřebuje nutně něco zpracovat. Všechno okamžitě a maximální priorita. Když je neuděláte, tak občas někdo křičí, ale často se vůbec nic nestane.
Úkoly typu 3 urgují většinou lidé z různých admin oddělení a stupňují výhružky pokud neplníte.
Úkoly typu 4 nikdo nechce, ale stejně je děláte.
Nezkušený korporátní bojovník začne být po pár týdnech zavalen úkoly typu 2 a 3. Všechno je urgentní a snaží se všem vyhovět. Po čase dostává naloženo víc a víc, zůstává na přesčasech, pak ještě déle, dělá o víkendech. Pak přijde pololetní hodnocení a jeho cíle nejsou splněny. „Vždyť na úkoly typu 1 jsem vůbec neměl čas!“ pláče. To mu není nic platné, zůstane nepovýšen. Práce mu přibývá, všichni s radostí na něj hází různé věci. Všichni jsou rádi, že je tu, protože dělá práci za ně. No a po letech zmaru se tento nezkušený bojovník vůbec nikam neposune a skončí v lepším případě bez úspěchu, v horším případě vyhořením.
Co s tím?
Myslím, že trik je v tom naprosto nekompromisně omezovat úkoly typu 2 a 3. Neodpovídejte, nechávejte vyhnít, nebo přímo odmítejte. Balancujte v této oblasti na hraně vyhození. Proč? Protože díky tomu získáte čas na úkoly typu 1.
Začněte svůj den úkoly typu 1. Stravte s nimi aspoň 2 hodiny, v lepším případě 4. Pak se teprve vezměte do ruky vidle a začněte odhrabovat všechny ty byrokratické a jiné nesmysly.
Kolega z vedlejšího oddělení si může vztekle stěžovat, že jste mu nepomohli. HR může 100x nadávat, že nemáte hotové povinné elearningy. Pokud máte výsledky, prodeje, úspěšné projekty, pokud se firmě 10x zaplatíte, pak vám spoustu věcí prominou.
Pokud ale budete mít vzorně vyplněnou docházku a všechna školení a dotazníky a na každý mail odpovíte do 10 minut, tak je to sice fajn. Ale nikdo vám neodpustí to, že jste nic pořádného pro firmu neudělali.
Braňte se.
Odmítejte. Braňte se. Dělejte to nejlepší, co umíte. Dělejte toho v nedůležitých věcech tak málo, že vás skoro vyhodí. A zbytek času stravte na důležitých věcech, rozvoji svých schopností a plnění cílů vašich i vaší firmy.
Video
Toto téma jsem kdysi také natočil jako mé vůbec první video na mém Youtube kanálu:
Týmový kolega na jednom projektu za námi minulý týden přišel a říká: „Odjíždím na dovolenou na chatu do lesů, kde není signál ani internet. Příští dva týdny se mi nedovoláte ani neodpovím na mail.“
Odpověď ostatních členů týmů byla překvapivá: „Wow, to zní jako nejlepší dovolená! Závidíme ti!“
Čím více se od nás očekává, že budeme dostupní 24 hodin denně pro (velmi často nepodstatné) pracovní požadavky, tím více si užíváme, když nemusíme být online.
Odpojení nám pomáhá zažít zapomenuté umění života v přítomnosti. Když jsme offline, užijeme si čas s kamarády, zvuky, vůně, pohledy, užijeme si život naplno. Jak často si ale dopřejeme aspoň pár hodin času bez mobilu v kapse nebo ruce? Čas offline je dnes nový luxus. Je totiž příjemný, vzácný a těžko se shání. Stejně jako jiné luxusní zboží a služby. Získat tento luxus ale není nemožné. Přikládám 3 tipy, jak si ho začít užívat klidně od zítřka.
#1 Zůstaňte ráno v letadle
Má práce lektora a konzultanta vyžaduje kromě samotného času u klienta hodně psaní, přemýšlení, ale i meetingů, workshopů a tunu emailů a telefonů. Pokud bych úkoly zpracovával nekontrolovaně tak, jak přichází, nedosáhl bych ničeho.
Snažím se proto co nejčastěji zařadit „ráno v letadle“ – vyhradím si čas, třeba od 9 do 12, kdy mám nejvíce energie. Vypnu email, telefon dám do módu letadlo a začnu dělat na něčem, co vyžaduje hluboké soustředění a snažím se být produktivní. A být produktivní myslím něco skutečně vyprodukovat – článek, osnovu nového školení, nabídku pro klienta, projektový plán nebo konzultantskou zprávu. Nebo článek sem na blog nebo Linkedin.
Občas ale selžu. Nepodaří se mi urvat si produktivní ráno a spadnu do „reaktivního módu“ a řetězce emailů a telefonů, kdy pak většinou neplním vlastní priority, ale priority jiných lidí. Mám cíl zvládnout aspoň 3 takové časové bloky „v letadle“ za týden. Začít dělat „na sebe“ a pak teprve plnit požadavky ostatních.
#2 Zkuste pracovat bez počítače
Tohle je trochu hardcore verze, kterou občas zařadím: Jdu do kavárny na 2 – 3 hodiny a nevezmu si s sebou ani počítač, ani mobil, ale jen tužku a sešit. Plánuju si takhle tréninky, přednášky, píšu koncepty zpráv, strategie pro sebe i pro klienta.
Ke spoustě důležitých úkolů tohoto typu počítač nebo mobil vlastně ani nepotřebujeme. Při přemýšlení jsou často jen zdrojem vyrušování než užitečnou pomůckou. Práce bez počítače je možná jenom na velmi specifické úkoly. Neuvěříte ale, jak je to skvělé, dokud to nevyzkoušíte.
#3 Užijte si luxus času offline během vašeho volna
Začněte v malém a rezervujte si pár hodin času offline: Jděte na procházku, koncert, do muzea nebo na výstavu. Nebo zůstaňte doma se sklenkou vína a knihou, ale vypněte svůj počítač i telefon. Zkuste žít v přítomnosti, jak jsme to uměli před rokem 2000. Je to fakt skvělé.
Před pár lety jsem byl na vícedenním treku na Islandu. 6 dní bez signálu telefonu. Jen příroda, přátelé a já. A to byl opravdu zasloužené osvěžení.
Zkuste to. Bude to ale těžké. I když se snažím, selhávám často a bloumám po městě s očima přilepenýma na mobilu. Ale těch pár hodin offline stojí za to, je to luxus. Zkuste to také!
Tento článek je překlad mého původního anglického článku Offline is the new luxury: Three ways how to claim yours. Od té doby, co jsem ho napsal, na toto téma vyšla skvělá kniha Hluboká práce od Cala Newporta. Pokud vás zajímá toto téma, vypněte mobil a otevřte si tuto knihu. Nebudete litovat.
